Den jako stvoření k zamyšlení. Ale dnes se mi nějak zamýšlet nechce. Naopak, chci celkem bezmyšlenkovitě relaxovat. Změnilo se datum a není pochyb, že to je to jediné, co se prvního ledna změní. Vím to, protože pár Nových roků už mám za sebou. Například předsevzetí. Kdysi jsem si je s velkým odhodláním dávala, abych pak během ledna musela konstatovat, že na jejich plnění prostě nestačím. A zkrachovala jsem dost často. Aspoň mě se tak zdálo. Vždycky jsem pak cítila velkou nespokojenost se svojí pevnou vůlí. Když jsem si předsevzetí přestala dávat, už mě tolik Nový rok nestrašil, protože to byl den jako každý jiný. Pokud mě ovšem netrápila kocovina, ale ani ta už řadu let nehrozí. Koneckonců i já měla svého času tendenci považovat první leden za něco výjimečného. Vlastně šlo o svého druhu nový začátek. Pokud jsem se ovšem zrovna nepokoušela hubnout. Pak šlo o opakovaný nástup trestu. Najednou byl Nový rok jakoby mezníkem. To, co prožívá každý z nás, kdo se opakovaně snaží zbavit nějaké závislosti. Vyřčeným datem začíná martýrium. První leden je takovým vděčným odrazovým můstkem, čímž se podle mě narušovala rovnováha plynulého přechodu do nového roku. Tedy hlavně moje rovnováha, samozřejmě myslím duševní. Cítila jsem se pak jako v pasti. Jednou, kdy jsem se o svátcích zase vyhýbala váze obloukem s vědomím, že po Novém roce se budu moci vážit bez obav, se mě kdosi věcně zeptal: „A co to má za smysl?“ Ta otázka mě zarazila. „Proč by to nemělo mít smysl?“ zeptala jsem se. Přítel, který s úsměvem zkoumal sílu mého odhodlání, se mé otázce skoro podivil. „Protože je to pořád dokola,“ vysvětlil s jasným poukazem na mé časté jo jo efekty. Pak se divte, že mám k novoročním předsevzetím určitý despekt. Zajímavé ale je, že člověk, když se vážně pro něco rozhodne, žádný první leden nepotřebuje. Dokonce je ochoten začít okamžitě. To je důležité vědět. Snažím se proto zjistit co nejvíce věcí, které mohou člověka nastartovat. Některé by mě samotnou vůbec nenapadly. Jednou mi někdo řekl, že přestal kouřit, aby uběhl maraton. Nejenže mě to šokovalo, ale musela jsem i ocenit originalitu. Takový důvod by se v mé kartotéce zcela jistě nenašel. Problém však je, že nic neplatí absolutně. Viděla jsem kvalitní atlety, kteří se před závodem klidně občerství dobrou cigaretkou. Pak hledejte něco jako pravidlo, co je dobře a co ne. Nenajdete ho. Leda že by platilo, dobře je vše, co na Nový rok započnete. Nebo přesněji. Co slíbíte na Nový rok započnout. Abych ale jen nemoralizovala. Ve skutečnosti mám Nový rok docela ráda. Vnímám ho jako takový čistý den. Často ho využívám k procházce a pak odhodlaně skáču do toku dalších třistapětašedesáti nových dní. Nezříkám se ani slavnostního novoročního oběda. A projev prezidenta poslouchám se sklenkou vína v ruce. Dnes to ale tedy docela zkrátil, i já vydržím někdy řečnit déle než deset minut. Jo, a také se ohlížím zpět, jestli třeba není načase přehodit výhybku. A tak slavím. S ohňostrojem, na který koukám z okna- (letos ale asi na Vltavu nedohlédnu- není totiž na Letné, ale přímo na řece, ale i tak ho jistě uslyším), a s hlavou plnou plánů. Třeba o Světu knihy, nové knížce, zhubnutí a dalších více méně nezveřejnitelných.Takové novoroční Odnikud nikam. Který pak z nich se splní…
Žádné komentáře:
Okomentovat