Zlatá dvacátá...

 

   Vstupujeme do nového roku. Většina z nás s nějakým očekáváním, ba jsou i tací, co si dávají předsevzetí. Rok s trojkou na konci lákavě vyzývá k novým začátkům či magickému plnění snů.

Já osobně se trochu bojím. Už třikrát to nevyšlo.

 Tím, že jsem se inspirovala v minulosti, (bohužel mylně,) vstupovala jsem do nového desetiletí s velkým elánem a radostí. Čekají nás zlatá dvacátá.

Vybavuji si, jak jsem tímto sloganem radostně vítala rok dvacet.

Jenže za chvíli přišel covid. Rok nestál za nic, stejně jako ten následující.

Pořád se ale dalo historicky utěšovat, že i španělská chřipka před sto lety zmizela v propadlišti dějin a ty se někdy opakují…

A skutečně, covid začal odeznívat a na scéně se objevil rok dvaadvacet. Plno dvojek v letopočtu a zlatá dvacátá pořád na startu. 

Jenže, hned v únoru přišla válka na Ukrajině. A s ní ruku v ruce energetická krize, která nás bohužel doprovodí i do toho třiadvacátého.

Zlatá dvacátá se pořád nekonají.

 Je třeba se tedy hlouběji ponořit do historie, pořádně se (po) učit.

 Ona totiž ta zlatá dvacátá před sto lety byla v podstatě jen velmi krátká, někdy kolem pětadvacátého roku se začalo dařit, teprve teď vybuchla poválečná euforie, plná peněz, radosti, uvolnění, ale i  alkoholu a drog, taková párty ala Velký Gatsby. A za čtyři roky to drsně utnula hospodářská krize, která svět zavlekla až do druhé světové války.

Takže to před sto lety měli ti naši předkové v podstatě výrazně těžší než nyní my, ač se nám to ve světle úsporných žárovek a přiškrceného plynového topení moc nechce věřit. Díky vzpomínkovému idealismu se opíráme o floskuli zlatá dvacátá a věříme, že by se mohla opakovat. Teda ta naše idea, protože drsná realita se tak trochu opakuje. Stojí to za starou bačkoru. A zjevně jsme teprve na počátku, takže asi bude ještě hůř. Nebo úsporněji.

   Paradoxní je, že už neplatí ani pořekadlo, že kdo šetří, má za tři. Šetřit většinou už není z čeho. A kdo ještě může trochu spořit, rozhodně pak nemá za tři, spíš tak za mínus jednoho.

    Ale na počátku roku se skepticismus, či dokonce pesimismus, moc nehodí.

 Je třeba vzhlížet k světlým zítřkům třiadvacátého roku.

Tak hurá do toho. Mohla by kapku pomoci numerologie, trojka je většinou vnímaná jako šťastné číslo. I když je to sázka na dost imaginární sílu. Osobně bych vsadila spíš na jasnou mysl a odvahu.  Na selský rozum. Na sílu nepodléhat tlaku médií a vzrůstající drahoty.

Hledat radost a spokojenost ve svém nejbližším okolí.

 Protože ač je historie dost nejistý prognostik, protože se nikdy neopakuje (ač je zvykem to tvrdit), nikdo se z ní nepoučí (ač je zvykem to učit) a nikdy se nevrací (ač je zvykem v to věřit), v jednom má pravdu. Že život je sinusoida a že jednou je hůř a jednou zase líp. To sice víc než historie tvrdí pan Suchý, ale i ten už je vlastně historická legenda, takže je to ověřený fakt.

 Takže můžeme do toho třetího roku vstupovat s vizí, že zase bude líp.  Protože přeci musíme i my zažít zlatá dvacátá, abychom konečně pochopili historii….