…čili podle bontonu, abych titulek přeložila těm, co už nerozumí.
Některá zaužívaná spojení
jsou dobová, generační. Přicházejí jiné osobnosti a původní význam rčení setře
čas. Kupříkladu dávní řidiči věděli, že když o nich někdo řekl, že jezdí jak
Chiron, že jedou fakt hodně rychle. Ti mladší pak jezdili jak Fittipaldi, nebo
i Lauda se užívalo, dnes už asi neplatí ani Schumacher.
Podobně to má i Guth -
Jarkovský, jehož jméno bývalo v době první republiky spojováno s noblesou,
společenským chováním, etiketou a hlavně s hradním protokolem. Etiketa
podle Jarkovského…
Těmto způsobům po válce nepřála
doba, proto se pravidla protokolu dlouho nespojovala s nikým a jméno
Gutha-Jarkovského pohltily dějiny. Pak se s etiketou objevil Ladislav
Špaček, který snad je v širším povědomí dodnes.
Ovšem Guth - Jarkovský,
od jehož úmrtí uplyne osmého ledna osmdesát let, vynikal i v jiných
oborech než jen etiketa a společenské chování. On učil, sportoval, psal,
překládal. Řekněme, že ho lze směle zařadit mezi tzv. renesanční lidi.
Nachodil tisíce kilometrů
jako turista, až si vychodil titul předsedy klubu Českých
i Československých
turistů a stál u zrodu časopisu Turista.
Působil jako vychovatel
v knížecí rodině Schaumburg Lippe, se kterou projel celý svět. Svoje
zkušenosti pak zúročil jako učitel jazyků na několika pražských gymnáziích,
kupříkladu na gymnáziu Arabská či v Truhlářské, učil i na dívčí škole
Minerva. Zajímavé je, že jeho hlavní předměty byly matematika a fyzika.
Byl členem Sokola a o
sport se hodně zajímal. Vycestoval proto i na první novodobé olympijské hry do
Athén, které ho naprosto okouzlily. Rozpohyboval tedy intenzivní činnost
v duchu zapojení Čech do olympijského snažení, což se mu přes počáteční
odpor ze strany Sokola, který této vizi moc nedůvěřoval, nakonec podařilo.
Spolu s Josefem Rösslrerem- Ořovským založil Český olympijský výbor, který
dokázal zajistit účast českým sportovcům ještě v době, kdy byli součástí
monarchie.
A jelikož neměl nikdy
malé cíle, stal se nakonec i členem Mezinárodního olympijského výboru, kde bok
po boku příteli Pierru de Coubertinovi pracoval
na vytvoření Olympijské charty.
Narodil se jako Jiří Karel Guth, shodou
okolnost také v lednu, roku 1861. Vyrůstal jako trochu nesmělý, slabý,
koktavý chlapec s brýlemi, který si své místo na slunci musel vydobýt. A
docela se mu to podařilo.
Měl zálibu
v neobvyklých přezdívkách, svou ženu Annu nazýval Trajda, synovi Gastonovi
zase říkal Gága. Sám si změnil na Jiří
Stanislav Guth-Jarkovský.
V roce 1919 byl
jmenován ceremoniářem prezidenta Masaryka, navzdory tomu, že ten o to moc
nestál. Raději to měl lidovější, ale doba si žádala své a tak se i Masaryk,
který jinak Jarkovského moc nemusel, rozhodl využít jeho rad. Guth vyrazil pln
energie do Francie, aby tam načerpal inspiraci z proslulého francouzského
bontonu. Nakonec byl ze způsobů, které panovaly na versailleské konferenci,
spíš zdrcen. Z hlediska etikety to podle něho byla nefalšovaná hrůza.
A krom protokolu,
etikety, společenského chování a dalších věcí se zasloužil i vznik řádu Bílého
lva, který se propůjčuje dodnes. Nakonec ale musel rezignovat a Hrad opustit.
Stopu tam ovšem zanechal nesmazatelnou.
Když se
s postupujícím věkem stáhl do ústraní z veřejného života, přestěhoval
se do Náchoda, kde také jeho život v roce 1943 ukončila mozková mrtvice. Pochován
je v Praze na Olšanech.
Žádné komentáře:
Okomentovat