Semafor

 Nebude řeč o legendárním divadle, které nese tento název. 

Vždycky mě jen překvapí, kolik dětí, ale i dospělých, nezná tu zkratku, že jde o SEdm Malých FORem. Je to prostě Semafor, což tedy je:-) opravdu legendární divadlo. 

Nicméně, řeč je o semaforu jako takovém, který řídí dopravu, potažmo naše životy. 

A dnes je výročí, sice ne kulaté, ale zajímavé .

 21. ledna roku 1930 byl totiž  v Praze zprovozněn první světelný semafor.  Mezi Václavákem, Jindřišskou a Vodičkovou. 

To je, myslím, docela hezké výročí. 

Dnes je semaforů nepočítaně, mnozí je dokonce i nerespektují a vesele jezdí na červenou.

 Jinde zase semafory nerespektují chodce, zelený panáček ne a ne naskočit a ti opěšalí účastníci dopravního provozu takřka nemají šanci přejít přes křižovatku. Kupříkladu Letenské náměstí je toho smutným příkladem.

Tak takové starosti ale asi v roce 1930 neměli. První světelný semafor byl spíš atrakcí než nutnou potřebou. Dopravu řídili hlavně dopravní strážníci. 

I dnes se stane, že policisté řídí dopravu. Z toho tedy já osobně mám vždycky trochu oči navrch hlavy, jsem po každé dost  napjatá, abych to nespletla. 

To se u semaforu stát nemůže. 

Přesto si mnozí řidiči pletou barvy a vesele si to sviští na červenou. 

Ovšem když chytíte zelenou vlnu, sviští údajně všichni.  Moc často se to ale nestává a navíc nevím, zda to není taková městská pověst, že ve skutečnosti žádná zelená vlna, kromě té rozhlasové, neexistuje. Ale myšlenka je to dobrá. 

Ale  bez semaforu to už dnes nejde. A že jich v Praze je, nejen na Václaváku:-)

A navíc, není semafor jako semafor.

Případně, když už tedy neřídíte, si totiž lze semafor dát i v tekuté podobě, ale to už dnes nejsem schopna pozřít, kdysi...griotka, zelená a vaječný koňak.

Dost velká šílenost:-) 

Ještě se mi vybaví covidový semafor. Další dost velká šílenost.

Nu, opravdu není semafor jako semafor.

Zůstávám tedy u toho dopravního, který dnes slaví své narozeniny:-)