V lednu mi ten Čapek vždycky tak automaticky naskočí. Asi proto, že mám zvýšený zájem o lidi narozené v lednu. Hledám v nich nějakou inspiraci. A souznění, neřku-li drze analogii. Devátý leden je prostě automaticky Čapkův.
Asi už o něm nelze napsat nic nového, nebo přinejmenším já to nedokážu. Nejsem ani badatel ani "čapkolog", mám Čapka- vlastně oba Čapky - jen obyčejně ráda.
Baví mě jak Karlovy knihy, tak i jeho životní osudy, některé postoje a názory, divadelní hry, glosy… Jeho životní štěstí...
O štěstí ostatně mluvil i jeho bratr Josef, a to i v situaci, když Karel zemřel:
„I v tomhle má štěstí, umře si a já si to určitě odsedím…“
A měl až děsivě smutnou pravdu a přesnou vizi, nejenže byl uvězněn, ale ani svoje věznění nepřežil.
Karel to stihl, umřel
těsně před válkou, měl tedy vlastně štěstí.
Ale dneska chci připomenout jeho narození, nikoli tragické vánoční
úmrtí z roku 38.
9. leden je pro mě Čapkův den.
Já Čapka vnímám nejen jako spisovatele, novináře a bůh ví co
ještě, on toho zvládl opravdu mnoho. Je zajímavý i z hlediska psychologie,
jak ten benjamínek rodiny, zjevně doma nejvíc rozmazlovaný, vlastně dítě
narozené se stříbrnou lžičkou v ústech, uměl svých darů využít. J.
Vždycky mu všechno prošlo, vždy dokázal všechny přesvědčit, okouzlit…
Měl šarm a charisma.
Získal si mě samozřejmě i svým přístupem ke psům.
Pravda, poněkud mě zaskočí, když maturanti odpovídají na otázku, co Čapek napsal, jednoslovně : Dášeňka.
Tady bych si myslela, že by mohli mít své znalostní čapkovské portfolio širší, ale třeba si ze mě jen tropí žertyJ.
Když pozoruji Tobiáše, jak si ve svém pohodlném pelíšku vyšlapuje místo neustálým otáčením, kterým si upravuje pomyslný divoký prostor v trávě, jako bych slyšela povídání o Dášeňce.
Dobře to měl Čapek vypozorované J
Krásně fotil a relaxoval u zahradničení. Hodně cestoval. A
všechno dokázal přetavit v krásné vyprávění, knihy, povídky, hry…
Nepřála mu doba, byl kritický nejen k dění v Německu,
ale i tomu, co se dělo u nás. Psal do Lidových novin.
Tady se těžko hledá analogie, zda by chtěl do Lidovek psát i
dneska?
Psal do Přítomnosti, psal prostě hodně o věcech, které tehdy trápily demokraticky smýšlející lidi.
O nacionalismu, rozdělení společnosti, o uprchlické krizi, byť on to tak asi nenazýval. Spíš burcoval ke slušnému přístupu k uprchlíkům, k pomoci lidem, co jsou na tom špatně. Nechce se věřit, že už jsou to texty staré devadesát let, jsou dost poplatné dnešku...
Ráda bych si přečetla jeho glosy k dnešnímu dění. Asi by se jeho rétorika nemusela moc měnit.
Ale na druhou stranu,
obávám se, že i dneska by ho určitá část společnosti nakonec ukamenovala. Jako
kdysi před Vánoci roku osmatřicet.
Uštvala ho lůza.
Tak ať nekončím tak pesimisticky, to si Čapek nezaslouží.
Nějaká zajímavá čapkovina na dnešek. Jeho moudra a citáty:
Už pradávno tomu mě zaujal jeho citát:
Představte si to ticho,
kdyby lidé říkali jen to, co vědí…
No, to by byla paráda.
Ale hodně mě oslovuje i tento jeho citát:
Je potřeba jisté lenosti k plnému
ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za
tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul…“
To vyznávám a ctím. Hlavně tu lenost:-)
A pak kniha pro zpestření lednového depresivního času. Nejlépe nějaký cestopis…
Naladit se na
cesty do budoucna a lepší zítřky.
Já volím Italské
listy. Itálie má atmosféru, chci tam
letos jet, tak proč se nenavnadit právě ČapkemJ
Žádné komentáře:
Okomentovat