Začala válka

 Nikdy bych nevěřila, že tuto větu, dobře známou z učebnic dějepisu, budeme muset vyslovit nahlas a v reálu. Začala válka. Od rána ji sledujeme v přímém přenosu. Debatujeme s dětmi, které jsou buď vyděšené nebo tomu nerozumí. 

Odpoledne jsme přišli  ze Stromovky, kde to protirusky bouřilo, rázem jsme byli uprostřed dění. A když pak zapneme televizi, internet, kde je válka online, znovu se mluví o "bratrské" pomoci.... 

Skoro to celé vypadá jako zlý sen.  

Jenže je to realita. Z dějin se prostě nikdy nikdo nepoučí, dosud se tu jel appeasment na plné obrátky. Dnes sice všichni stojíme proti Rusku jako jeden muž, ale jak dlouho? Vydrží to odhodlání? A co bude dál? Pobaltí? Slovensko? 

Těžko říci. Chce se věřit, že to rychle skončit, ale víra je asi málo. O tom jsme z historie poučeni. Škoda tedy, že jen o tom...

Přemýšlím, jak z pozice obyčejného člověka Ukrajincům pomoci. A také na časy, kdy se v dnešní den roztáčela kola Matějské pouti, nikoli pásy tanků. Prostě, nikdy bych nevěřila....

A ono je to tady...