Ve veřejné diskusi je u nás dost oblíbená generalizace. Jakože, když se někde něco nedaří, platí to všude.
Zajímavé je, že naopak to moc nefunguje.
Takže ti, co se snaží, dělají první poslední, stejně nakonec spadnou do
množiny, že to není, nefunguje, neplatí…
Třeba zrovna sexuální výchova. Většinou se
setkávám s názorem, že se ve školách nedělá. Nebo pokud ano, pak
špatně. Školy to „zákeřně“ nechávají na
rodičích. Děti mají informace od vrstevníků nebo z netu.
Nepopírám, že tomu tak asi někde i je. Že
někde je to ve stylu dávného „Děvčátka,
na slovíčko“ či jak se ta dávná šílená příručka sexuální osvěty jmenovala.
Jinde je třeba i ticho po pěšině. Ale troufám
si tvrdit, že to není pravidlo. Spíš okrajová záležitost. Většina škol ale na
podobných tématech pracuje, připravuje osvětu i programy, baví se s dětmi
o této problematice otevřeně.
V době
nařízeného online života je to obzvlášť důležité. Děti dostaly prostor
k neomezenému pobytu po síti. To, čemu jsme se dříve snažili nějak
zabránit, aby děti nebyly přilepené
k monitoru, dělají teď se státním posvěcením.
A když
jsem viděla statistiky, že porno běžně sjíždějí i děti v první třídě,
udělalo se mi mdlo.
Zároveň cítím potřebu zvednout hozenou
rukavici a bránit učitele. Mnohde dělají, co mohou. Moderně, akčně, přiměřeně
věku. Seznamují děti nejen s pojmy a fakty, ale i s tím, že se mají bránit.
Že není přípustné, aby na ně někdo proti jejich vůli sahal. A pedagog už vůbec
ne.
Mluví se o bisexualitě, homosexualitě,
asexualitě, transsexualitě….
Zvou se odborníci do škol, učitelé jsou
proškolováni, jak o daných tématech mluvit.
Takže
obecně mohu říci, že sexuální výchova je mnohde na velmi vysoké úrovni.
Proč tedy ve veřejném mínění stále panuje
názor, že školy jsou v tomto směru sto let za opicemi?
Možná je to populární nebo pohodlné,
strefovat se do něčeho, co už je dávno jinak? Nebo se mýlím a opravdu tomu tak
je?
My pracujeme se sexuální výchovou od
samotného počátku docházky dětí na naši školu, není zvykem čekat, až se
k něčemu popracujeme podle stanov švp. Reagujeme na zájem
a
potřeby, takže ono pradávné, že se těšíme
na biologii v sedmé třídě, kde
se konečně něco dozvíme, je už jen úsměvným příběhem minulosti.
Vyznáváme
trend, že na přímou otázku existuje přímá odpověď, takže není zvykem chodit
kolem tématu po špičkách.
Je ale
možné, že někde je tomu jinak a sexuální výchova je stále tabu? Zajímala by mě
diskuse na toto téma. Protože třeba sexuálních predátorů, na které upozornil
film V síti, je ve virtuálnu pořád hodně. Děti jsou na síti víc než kdysi.
A spor,
kdo má za osvětu větší zodpovědnost, zda škola nebo rodiče, pořád vibruje virtuálním
prostorem. Nejlepší je samozřejmě kooperace, ale nežijeme v ideálním
světě, a proto tento model často nefunguje.
Ono vlastně lze suše konstatovat, že školy
ve svém oboru pozvolna končí. Procházejí mediální rekvalifikací ze stránky
informativní na stránku výchovnou či osvětovou.
Lze to
pochopit. Informace jsou dnes snadno dohledatelné. Jejich kvalita a hodnota ale
potřebuje nějakou selekci. Protože pokud se děti seznamují se sexualitou pomocí
pornografie, je něco hodně špatně.
Ostatně,
dost nebezpečná je i nevědomost nebo zkreslené informace od spolužáků, podávané
často velmi vulgární formou.
Proto si
myslím, že je na čase připomenout, že sexuální výchova na školách funguje. Že
jsme nezamrzli někde před třiceti lety a jedinou metodou, kterou tehdy nazývali
sexuální výchovou, byly zadarmo rozdávané menstruační vložky děvčatům
v šesté třídě.
Jestli jsem tedy z něčeho v tomto
směru poněkud rozladěná, je výše zmíněný fakt, že obecně se předpokládá, že
školy jsou sto let za opicemi a jediným jejich zdrojem pro sexuální výchovu
jsou přednášky doktora Plzáka či knihy typu Děvčátka, na slovíčko.
V zásadě proto tímto svým textem lobbuji
za změnu úhlu pohledu na školní sexuální výchovu. Upozorňuji na fakt, že mnohde
se tématu věnují pečlivě, hodně a dobře.
A
vykopávám impuls k diskusi, zda jde o pohled z mojí bubliny či zda
tomu je jinde úplně jinak?
Žádné komentáře:
Okomentovat