Touto krátkou glosou chci vyjádřit obdiv a díky všem
učitelům a instruktorům, kteří navzdory všem restrikcím, vyjeli s dětmi na
hory. Lyžák je vždycky to nejlepší, co lze během roku zažít. Nebo minimálně
patří do množiny těch skvělých akcí a zážitků, které si ze školní docházky
odnášíme.
Covid a následná opatření ho dětem loni definitivně sebral.
Letos to vypadalo nadějně, ale jen chvíli. Pak do hry vstoupilo očkování,
karantény, testování. Řadu dětí z možnosti odjet na hory tak krom finanční
náročnosti vyřadilo i povinné očkování. Mnozí se kvůli tomu zase očkovat dali,
aby mohli na hory.
Navzdory tomu se
pořád nevědělo, zda se nakonec odjede. Mnozí to radši dopředu zabalili. Nemají
už síly, což je dost pochopitelné.
Někteří ale navzdory všemu vytrvali. A pokud jim to na
poslední chvíli nezhatila karanténa, odjeli.
Na horách je letos
kupodivu i sníh, děti se mohou hýbat, sportovat, být na čerstvém vzduchu. Jsou
spolu, užívají si živé přítomnosti svých vrstevníků. Konečně. Sice jen někde,
ale snad se blýská na lepší časy.
A ti, co s nimi jeli, si zaslouží metál, protože ta
organizace, papírování, tedy přesněji byrokracie, podmínky (mnohdy tedy dost
nesmyslné, leč státem posvěcené), nejistota a spousta dalších proměnných
neznámých vstupujících do hry, to bylo dost za hranou. Ale ti, co vytrvali a
zvládli to, jsou nyní na horách a lyžují. Děti si konečně zase užily
lyžák. Snad je to opravdu ono blýskání
na lepší časy…
Žádné komentáře:
Okomentovat