Nepřizpůsobivý

 Giordano Bruno byl 17. února upálen. Stalo se léta páně 1600 a místem popravy bylo Náměstí květin v Římě. 

Diváci, kteří se přišli podívat na jeho upálení, si sem také přicházeli pro odpustky, to jsou takové smutné paradoxy.

Nebyl schopen přizpůsobit se názorům doby. Kdyby býval držel ústa a krok, mohl si v klidu dál bádat a dožít se vyššího věku.  To je tak v dějinách často. 

Takto skončil v plamenech církevní inkvizice. Stal se obětí politického boje.  Nevzdělanost zvítězila. On pochyboval o dogmatech. Někdy mi připadá, že pochybovat je trestné i dnes. A pokud ne trestné, pak minimálně nebezpečné. Ale Bruno za to položil život.

A dnes mě napadlo ho vytáhnout jako historické výročí. Není kulaté, ale je zajímavé. On byl navíc původním jménem Fillippio Bruno, Giordanou přijal až po vstupu do kláštera. Byl dominikánský mnich. A stejně ho upálili. 

Měl skvělou pamět, spoustu věcí si dokázal zapamatovat. 

Byl nekonvenční, nedal se, byl i drzý. Nějakým svým učitelům vpálil, že znají maximálně tak pivo, nic víc. Přesněji řečeno, že o pivu vědí víc než o jazycích, které vyučují.

No, oblíbený asi nebyl. A tak ho pro jistotu uvěznili. Na šest let. Poté byl popraven. Hlásal něco jiného, než byla oficiální pravda. 

A jak už to tak bývá, i dnes je to někdy vidět, hlasatelé oficiální pravdy se posléze stávají až fanatičtí. Jde z nich strach.

A z Brunových věznitelů nejen že šel strach, navíc se na jeho poslední cestě vyřádili. Vytrhli mu jazyk, aby nemohl mluvit. K popravišti ho vezli nahého a na oslu. A jeho popel vysypali do Tibery. 

A to všechno v době, kdy se Brunovo poznání pomalu začalo vnímat, jako, že na něm něco je. A přesto.

Giordano Bruno byl myslím posledním, kdo byl za tento názor upálen, ale i později se likvidovali lidé, kteří měli svůj vlastní názor, přemýšleli a hledali své vlastní cesty. V podstatě je tomu tak dodnes. Nicméně, Giordano Bruno byl právě dnes, roku 1600, v Římě upálen. 

Zajímavé výročí na dnešní sedmnáctý den.