neděle 6. února 2022

Hledání gentlemana

  Text o tom, že Hitler je gentleman, se stále hledá. Už dlouhých sedm let. Nikdo ho nenašel, přesto rezonuje ve veřejném prostoru. A zcela jistě nechtěně potvrzuje pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré. V tomto případě pomluva Ferdinanda Peroutky rozvířila zájem o jeho osobnost. Povedlo se jí to tak dokonale, že jméno českého slavného novináře určitě někdy slyšel takřka každý. Ti vnímavější se znovu začali zajímat o jeho život a tvorbu.

 A my si v únoru připomínáme datum jeho narození. Nejde o výročí kulaté, to ale neznamená, že si život a dílo Ferdinanda Peroutky nemůžeme připomenout.

Narodil se 6. února v roce 1895 a v dějinách české žurnalistiky zanechal nesmazatelnou stopu. Na svět přišel  v Praze na Novém Městě, jako nejstarší ze tří dětí. Nedostudoval gymnázium, bojoval ve válce, proslavil se za první republiky. Tolik v kostce jeho začátky.

   Založil časopis Přítomnost, napsal knihu Budování státu, přátelil se s prezidentem Masarykem i Karlem Čapkem, patřil k pátečníkům.  

Druhá světová válka ho uvrhla do dvou koncentračních táborů, přežil.

Vrátil se k novinářské práci. Komunistický převrat ho katapultoval do emigrace. Jako svobodný svobodomyslný novinář nemohl žít a pracovat v zemi ovládané totalitní mocí. Nový život našel za velkou louží, pracoval v New Yorku, kde mohl svobodně psát. Čechům, kteří se tam vyskytovali, ať už jako emigranti či jako turisté, kterým se povedlo vycestovat za železnou oponu, byl vždy nápomocen. Radou, penězi či střechou nad hlavou. 

V New Yorku také v roce 1978 zemřel.

A teprve až po revoluci mohly jeho ostatky spočinout v rodné zemi, na kterou navzdory šílenému systému, který tady vládl, nikdy nezanevřel. Nyní odpočívá na Vyšehradě, ale kupříkladu v Památníku Karla Čapka na Strži lze navštívit jeho pokoj, který měl  Ferdinand Peroutka u Čapků neustále k dispozici. Dnes ho tedy mají k dispozici obdivovatelé jeho díla, kteří se tam mohou cítit jako v prostoru, který slavný novinář před chvílí opustil. I jeho neodmyslitelnou dýmku zde lze vidět.

Je to působivé, ale nejlepší pro pochopení Ferdinanda Peroutky je přečíst si jeho texty. Jak novinové články, tak knihy, ba i divadelní hry. Přemýšlet o jeho uvažování, ale i o jeho životě. O tom, jak chápal novinářskou práci. Ne nadarmo jsou mladí novináři oceňováni cenou Ferdinanda Peroutky. Ale upřímně si myslím, že skutečných Peroutků, opravdu svobodných, nezávislých a investigativních, máme dnes zoufale málo. Tak si alespoň připomeňme životní výročí Ferdinanda Peroutky. Třeba někoho inspiruje. Ne k hledání nesmyslného titulku, ale k opravdové investigativní práci.


Psáno pro Listy Prahy 1

 

 

1 komentář: