Text o tom, že Hitler je gentleman, se stále hledá. Už dlouhých sedm let. Nikdo ho nenašel, přesto rezonuje ve veřejném prostoru. A zcela jistě nechtěně potvrzuje pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré. V tomto případě pomluva Ferdinanda Peroutky rozvířila zájem o jeho osobnost. Povedlo se jí to tak dokonale, že jméno českého slavného novináře určitě někdy slyšel takřka každý. Ti vnímavější se znovu začali zajímat o jeho život a tvorbu.
A my si v únoru připomínáme datum jeho narození.
Nejde o výročí kulaté, to ale neznamená, že si život a dílo Ferdinanda Peroutky
nemůžeme připomenout.
Narodil se 6.
února v roce 1895 a v dějinách české žurnalistiky zanechal
nesmazatelnou stopu. Na svět přišel
v Praze na Novém Městě, jako nejstarší ze tří dětí. Nedostudoval
gymnázium, bojoval ve válce, proslavil se za první republiky. Tolik
v kostce jeho začátky.
Založil časopis Přítomnost, napsal knihu
Budování státu, přátelil se s prezidentem Masarykem i Karlem Čapkem,
patřil k pátečníkům.
Druhá
světová válka ho uvrhla do dvou koncentračních táborů, přežil.
Vrátil se
k novinářské práci. Komunistický převrat ho katapultoval do emigrace. Jako
svobodný svobodomyslný novinář nemohl žít a pracovat v zemi ovládané
totalitní mocí. Nový život našel za velkou louží, pracoval v New Yorku,
kde mohl svobodně psát. Čechům, kteří se tam vyskytovali, ať už jako emigranti
či jako turisté, kterým se povedlo vycestovat za železnou oponu, byl vždy
nápomocen. Radou, penězi či střechou nad hlavou.
V New Yorku
také v roce 1978 zemřel.
A teprve až po
revoluci mohly jeho ostatky spočinout v rodné zemi, na kterou navzdory
šílenému systému, který tady vládl, nikdy nezanevřel. Nyní odpočívá na
Vyšehradě, ale kupříkladu v Památníku Karla Čapka na Strži lze navštívit
jeho pokoj, který měl Ferdinand Peroutka
u Čapků neustále k dispozici. Dnes ho tedy mají k dispozici
obdivovatelé jeho díla, kteří se tam mohou cítit jako v prostoru, který
slavný novinář před chvílí opustil. I jeho neodmyslitelnou dýmku zde lze vidět.
Je to
působivé, ale nejlepší pro pochopení Ferdinanda Peroutky je přečíst si jeho
texty. Jak novinové články, tak knihy, ba i divadelní hry. Přemýšlet o jeho
uvažování, ale i o jeho životě. O tom, jak chápal novinářskou práci. Ne nadarmo
jsou mladí novináři oceňováni cenou Ferdinanda Peroutky. Ale upřímně si myslím,
že skutečných Peroutků, opravdu svobodných, nezávislých a investigativních,
máme dnes zoufale málo. Tak si alespoň připomeňme životní výročí Ferdinanda
Peroutky. Třeba někoho inspiruje. Ne k hledání nesmyslného titulku, ale
k opravdové investigativní práci.
Psáno pro Listy Prahy 1
👏🏻👍!
OdpovědětVymazat