Volební právo

Za volební právo se kdysi hodně bojovalo. A nemyslím tím jen dobu nedávno minulou, kdy představou uvolnění byly právě svobodné volby. Napadá mě delší výlet proti proudu času, do období bojů za právo jako takové. A nelze samozřejmě opomenout boj za volební právo žen, které mnohé z bojujících sufražetek zaplatily dobrou pověstí, zdravím, vězením, někdy i životem. Paradoxní je, že nebýt ničivých válek, možná jsme o volební právo žen bojovaly ještě dnes. To je ovšem hypotéza, realita je taková, že právo máme nyní všichni, povinnost nikdo. Nevolám po povinnosti jít k volbám, jen mě zaujala ta zjevná nevyrovnanost. Přitom existují i vyspělé demokracie (nechci sarkasticky tvrdit, že každá demokracie je vyspělejší než ta našeL), kde je povinné přijít k volbám. U nás by to asi příliš vyvolávalo reminiscence doby  nedávno (dávno) (ne)minulé a patrně by to vybudilo nežádoucí vášně. Jít k volbám je naše svaté právo. Stejně tak jako i nejít. I to je vyjádření názoru, když není, koho volit. Argument, že se rozhoduji pro menší zlo, už neobstojí. Nechci vybírat mezi dvěma zly a dávat hlas nějakému menšímu zlu. Byla jsem pevně rozhodnutá vyjádřit svůj nesouhlas s tím, co se tady děje, neúčastí ve volbách. Jen, asi tou nostalgií pro historické události, se mi zdá smutné, že jsme kdysi bojovali za něco, co nyní nelze využívat. Takže asi půjdu.
Lze na to jít ovšem i jinak a ptát se, jestli jsou předčasné volby opravdu svobodné nebo zda jde jen o manipulaci s veřejným míněním. Nechci být ale pesimista za každou cenu. Jenomže někdy nevíte, jak se k tomu veřejnému ( i jinému) šlendriánu lépe postavit. Zda s úsměvem a vírou, že váš hlas rozhodne, či zda je lépe dát od toho ruce pryč? 
Pilát Pontský tím docela úspěšně vstoupil do dějin:-)
    Dnes pořád ještě stoprocentně  nevím, zda volit půjdu či ne. Léta jsem se domnívala, že volit se prostě musí.Za více než dvacet let našich volebních pokusů a omylů si už tak jista nejsem. Vracím se oklikou ke své předchozí premise, že i nevolit je volba. Názor či postoj. 
   A nebo je čas volit ideály. V tom případě jdu a volím monarchii. Odjakživa jsem se cítila být duší i srdcem monarchistka, tak dám hlas obnově monarchie. Zkrátka, volič má vždycky možnost nějakých únikových cestiček,ale není to jen tak. Vlastně vypsáním všech svých předvolebních pocitů docházím zpátky na začátek. Nikam nejít. Také řešení. Ne, že by to nebyl zajímavý experiment. Jen, aby jeho důsledky nezdemolovaly laboratoř:-)
          A chudáci sufražetky, určitě se obrací v hrobě:-)