Inferno

Romány Dana Browna mohou docela dobře sloužit jako zajímavý místopis. Nebo vzorová ukázka toho, jak skvěle dělat PR svým knihám. Po úspěchu Da Vinciho kódu už Brown úspěšně prodá úplně všechno. I kdyby přepsal telefonní seznam.
 Současné Inferno je toho názorným dokladem. Obří světová masáž dlouho dopředu. Překladatelé do světových jazyků uzavřeni několik týdnů nad překladem, aby ani odstavec nepronikl na veřejnost dříve, než je naplánováno. Čtenářská veřejnost je napínaná jak kšandy. Čeká se na Inferno. A pak přijde. Skutečné peklo,myslím si já. No, je to určitá nadsázka, přečíst se to dalo a jako místopis Florencie by to jistě také skvěle posloužilo.Možná ještě jako akční opakování renesance a role rodu Medicci.  Ale jinak? Na jedno brdo s předchozími knihami. No, budiž, píše podle jednoho mustru a nepřekračuje vlastní stín. Ale Inferno je podle mého takový kočkopes. Ani drama, ani vzrušující čtení,ani laskavý nadhled. Všechno bez logiky a smyslu, žádný vyhraněný názor, takový guláš. Profesor Langdon zde na jednu stranu působí jako dokonalý superman, na druhou stranu se tak překvapivě snadno nechá vodit za nos, do toho supergeniální žena, ještě navíc mladá, krásná, a dobračka od kosti, k tomu všemu dobrácký zloduch s výčitkami svědomí, no, peklo. Snad jen některé "učené" přednášky o renesančním umění mě oslovily. A jsem ráda, že knihu jsem si pouze zapůjčila, investovat do ní bych vnímala, jako peníze vyhozené oknem. Nebo spíš do pekla:-)