Příliš mnoho štěstí

Ne snad, že bych měla tyto pocityJ Mám jen tuto knihu, stejně jako ještě dvě další.  Vybudila mě Nobelova cena, jsem zvědavá, jak se píší povídky, za které se tato cena uděluje. Kanadská autorka Alice Munroová mě zaujala už kdysi, když "vyfoukla" cenu našemu Arnoštu Lustigovi.  Zachytila jsem ji ale jen v médiích. Přiznám se, že jsem dosud žádné její povídkové dílo nečetla. Nebyla jsem samozřejmě jediná, koho toto prestižní ocenění vyhnalo do knihkupectví, třeba na Letné už jsem její knihy nesehnala. Reklama je reklama. Paní prodavačka sama byla překvapená, jak se po několika výtiscích, léta se povalujících na regálech, rychle zaprášilo. Zkusila jsem tedy jiné obchody a nakonec jsem uspěla až díky internetu, všude vyprodáno.  Takže nakonec mám Příliš mnoho štěstí a jsem na to zvědavá. Autorka sama je mi z několika rozhovorů velmi sympatická, tak se vlastně těším. Na  mistryni povídky, jak o ní píší. Vždycky jsem si myslela, že Nobelova cena je tak trochu i podporou a ocenění lidem, kteří bojují proti totalitě, úpí v nesvobodném státě, tvoří za zdmi vězení- prostě, že jde ještě o víc,než o literaturu. Žena píšící ve svobodné a krásné Kanadě jistě podobné atributy nevlastní. Navíc není romanopisec, tudíž ty její povídky musí být něco fantastického. Jsem docela čtenářsky napjatá a těším se. Doufám, že opravdu zažiji při četbě Příliš mnoho štěstíJ