úterý 29. října 2013

Povolební

Máme, co jsme chtěli. Výsledky voleb vešly ve všeobecnou známost a nadchází doba vytváření nových faktů. Máme opravdu to, co jsme chtěli?
  Chtěla jsem to trochu vstřebat, nehodnotit emotivně, když už se nad hrozivým výsledkem voleb budu zamýšlet laicky, neodborně. Moc tomu asi nerozumím, nežiji v drsném kraji horníků ani někde na Vysočině, kde je vnímání současné reality diametrálně odlišné od Prahy. Moje vnímání mimopražských pocitů není sice tak docela otupělé, jezdím ven, naslouchám a hlavně vidím, jak moc je to jiné.  Přesto nevím, co vlastně chceme.
   Není pochyb, že nějakou změnu. Předpokládám, že pozitivní, byť při sebevětší dávce empatie nevidím kladná znaménka na komunismu, tudíž si ani tou snahou o pozitivní změnou nejsem v globálu jistá. Ale budiž. 
Předpokládejme, že všichni chceme změnu k lepšímu.  Například třeba slušnost. Trochu v tomto kontextu trpím, když vidím na Vltavě vztyčený prostředníček, který všichni obdivujeme, a tedy se snižujeme na primitivní úroveň kritizovaného. Když budeme tímto způsobem slevovat (podotýkám, že obecně mám kontroverzní díla pana Černého ráda), bude to tu jako na pavlači nebo v hospodě čtvrté cenové skupiny. Kýžené slušnosti se pak zjevně nedočkáme, protože když není slušnost na hradě, nebude v podhradí, příklady prostě táhnou. Vždycky to tak bylo.
    Když žijeme v zemi, kde o osudu všech rozhoduje cca něco málo přes polovinu oprávněných voličů, nepřišlo ani 60% lidí s volebním právem, je to také těžké. Co chtějí oni? Je to jejich vyjádření nesouhlasu s tím, co se děje? (také jsem to tak dost dlouho zamýšlela udělat). 
Jsou tak naštvaní, rezignovaní nebo je to nikdy nezajímalo? Těžko říct, je to ale dost velká skupina na to, aby se nebrala vůbec v potaz. Například teorie, že není z čeho volit, je naprosto legitimní, mnozí nyní opravdu vybírali ze dvou zel to menší, Otázka je, kam nás to může dovést.
   Koneckonců, je tady obří procento lidí, kteří nejen volí cestu zpátky k soudruhům, ale nevadí jim ani drsná konfrontace s minulostí. Státní bezpečnost je v mém vnímání horší než členství ve straně (navíc, co si budeme povídat, kolik takových  soudruhů je napříč všemi stranami). 
Ale stb? Vlastně je to dost zvláštní obraz našeho uvažování? Jakou změnu to tedy vlastně chceme? Najednou tomu nerozumím už vůbec. Jsou to hlasy za koblihy v metru nebo předpoklad, že movitý člověk nepotřebuje v politice zbohatnout a tedy bude opravdu něco dělat? Uvidíme.
    Docela mě zajímá, co se stane. Hlavně proto, že někteří už vykřikují o dalších předčasných volbách. Co tedy očekávají, že se nakonec zvolí?  To by bylo celkem důležité vědět. Snažím se pochopit co nejvíc impulsů, které vedou k oněm chronicky se opakujícím patovým situacím. Některé bych vůbec nevymyslela, to jsou ty laciné argumenty o lepší minulosti nebo o tom, že svoboda je stejně k ničemu…
Problém je, že je to většinou právě o výchově, o vzdělání a o vzorech. Obloukem zpátky zase o slušnosti.
O schopnosti naslouchat a vcítit se do problémů těch ostatních.        Naši politici napříč celým politickým spektrem už to dávno nedovedou, žijí ve svém, od reality naprosto odtrženém světě, proto nastává voličské hledání těch jiných variant. Otázkou je, jak moc chtějí změnu i naše zvolené varianty.
Naneštěstí se většinou ukáže, že všechno je jinak. Mnozí sice velkoryse připustí, že si to představovali úplně jinak, ale většina se rychle asimiluje a všechno je zpátky ve starých kolejích.
Aby ale moje dumky nevyzněly nějak kriticky (to si nechám na jindy). Ve skutečnosti se chci jen dobrat vysvětlení, proč to tak je?  Neumíme se domluvit nebo chceme každý něco jiného? Opakovaně volíme špatné politiky nebo naopak, stále naivně věříme těm samým a tak se ve finále o radikální změně jen mluví a "skutek utek"?
   Nebo, ryba přeci smrdí od hlavy, tak lze vidět naději na změnu po dalších prezidentských volbách? 
Těžko říci, teď když přichází další chvíle pro hradní manipulaci a šachové maty.  
Takže v kostce : je to celé hlavně o slušnosti a ta, ve veřejném prostoru, prostě chybí. Stejně jako schopnost naslouchat a vcítit se do problémů svých voličů.
Tak uvidíme...........


2 komentáře:

  1. Celou sobotu jsem byla mimo dosah médií, tudíž večer následoval celkem šok a nálada pod psa....a když vidím toho pomstychtivého pána na Hradě, jak se v tom rochní a intrikuje, je mi nanic...
    Ještě jeden postřeh. Mnoho mých přátel, tradičních voličů pravice a odpůrců komunistů, volilo Babiše. Taková z nouze ctnost. Jeho minulost jim sice vadí, ale věří, že nejde do politiky ze zištných důvodů a vyčistí ten Augiášův chlév.. Ráda bych se mýlila, ale nevěřím tomu......

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že volby byly opravdu exekucí politiků, kteří toho naslibovali, ale nikdy nic nedokázali. Výsledkem je, že tu máme nové politiky "z leknutí" a jiné amatéry. Mám strach, aby nedopadli jako VV . Ovšem hrdě se mezi nimi vyjímá ten červený prapor nostalgie (máme díky demokratickým rozkradačům, krátkou paměť) Výsledek voleb znovu ukázal v jak chaotické a egoistické společnosti žijeme! Jsem také velice septická:-( Jen se vysypaly urny, tak se sesypala další strana a než si na sebe ti političtí nováčci zvyknou, máme tu risk, že půjdeme k urnám znovu.A to vše pomáhá, aby se ze Zemana stal Král.
    Jak dlouho nás bude bavit financovat to politické pískoviště?!!! Že by všichni, už zahodili klíče do kanálu...???

    OdpovědětVymazat