V poslední době mě "trápí" maličkosti. Respektive „čudlíky“
(odbornější termín neznám), které se ulomily, ztratily nebo prostě rozbily,
čímž v podstatě odešel celý přístroj. Začalo to nedávno zmiňovanou
pružinkou do kávovaru, která se podle odbornic v obchodě reálně nazývá
pěnovač. Podle mě je to pidipružinka, taková maličkost, bez které je ale
přístroj z části odepsán.
A pak to u nás pokračovalo geometrickou řadou. Moderní
elektronické přístroje v naší domácnosti postupně přicházely o maličkosti,
které se na první pohled zdají směšné, na druhý pohled vám vyluxují peněženku.
To i v případě, že díky ztrátě či ulomení čudlíku nemusíte kupovat nový přístroj,
neb je to neopravitelné.
Na vlastní kůži jsem tedy pocítila rčení, že celek tvoří
detaily. A nikterak mě v depresivním pohledu na díru, kterou tyto
maličkosti vytvořily v rodinném rozpočtu, neutěšilo konstatování všech
opravářů,kteří byli ochotni a schopni daný aparát zprovoznit, že se to tak
dneska schválně vyrábí.
Aby se to brzy rozbilo (nejlépe hned po záruce) a muselo se koupit nové.
Sice to už dávno vím, neplatí to v současnosti totiž jen u věcí, ale v podstatě i v mezilidských vztazích
(na ničem se nepracuje, vše se mění za nové), zas a znova mě to vytočí.
Co je
to, k sakru, za všeobecně přijímaný a tolerovaný šlendrián?
Nu, to je sice asi tak všechno, co proti tomu mohu, ale
stejně mě to točí. Jako ta chybějící vrtulka, odborně zvaná pěnovač. Jsem pěkně napěněnáJ
Žádné komentáře:
Okomentovat