Jihlavští ptáci v Praze

Již Komenský prosazoval názornou výuku. Vidět, sáhnout si, osahat. A tak se stalo i včera. Do školy přijeli krotitelé dravců až z daleké Jihlavy, aby našemu žactvu předvedli své ptactvo. Tudíž, když se zvedly mlhy, nikoli nad Avalonem, ale nad Prosekem, mohli se žáčci shromáždit na školním dvorku a se zájmem (a mobilními telefony ve fotografické pohotovosti) vyslechnout přednášku o životě sovy pálené, výra ušatého, puštíka obecného, raroha velkého, káně  harrisovy (tady si nejsem jista pravopisem - káněte či káněJ,? ba dokonce i orla mořského. Ptáci poletovali mezi námi, usedali nám na ruce či hlavy, někdy plánovaně, někdy i formou nečekaného ataku. Mě třeba vzala útokem sova pálená. Asi ve mně vycítila potencionální čarodějnici a chtěla se spřátelit. Nakonec se mi spokojeně usadila na hlavě. 

Obecně mě překvapilo, jak se ptáci dají vycvičit, poslechnou na zavolání a vrátí se ke svému pánovi. Třeba můj Zachariáš by se od nich mohl učit, velmi často na zavolání vůbec nereagujeJ

Zatímco sokol i káně odletěli pánovi na Prosek a zase se spořádaně vrátili. Stejně tak se chovatelé vrátili zpátky do Jihlavy, po hodině zajímavého vystoupení.  Trochu mě i překvapilo, že ne všichni kolegové mají k podobným aktivitám kladný vztah, naznačovali cosi o komerci, ba dokonce o zneužití ptactva, což mi tedy nepřišlo, ale jak známo, není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Ptačí akce se u nás opakovala již podruhé, dětem se líbila, o dravcích se dozvěděly plno nových věcí a v neposlední řadě neseděly jen  tak v lavicích, ale aktivně si to prožily. A to je, myslím, velmi dobře. A krom toho, legálně poštvat na učitelku dravce a zažít jí ve spárech sovy, to se jim také nepoštěstí každý denJ