Ač hlavní město je mým domovem dlouhá desetiletí, co se týká
orientace, nikterak nezaostávám za venkovany, kteří město navštíví dvakrát do
roka. Zejména v hustém dopravním provozu exceluji. Onehdá jsem se opět
předvedla v plné parádě. Vezla jsem do Prahy synovce, který zde měl
strávit studijní týden. Chtěla jsem se ukázat jako světaznalá teta a projevila
ochotu dopravit ho až na místo určení. V houstnoucím nedělním provozu mě
moje hrdinské odhodlání rychle odpouštělo, přeci jen léta jezdím autem jen po
trasách, které dobře znám. Nové trénuji po víkendech, nocích a pod zkušeným
dohledem (respektive nápovědou). Tady nebylo natrénováno lautr nic. No dobrá,
machrovat nebudu, vysadím ho na metru, tím nic nezkazím. Jenže jak ho dostat na
metro a nepřevézt ho přitom přes celou Prahu ke stanicím, které důvěrně znám?
Nu, při cestě se nabídl Chodov. Nákupní
centrum přeci musím zvládnout. Co na tom, že běžně nakupuji v letenské Bille,
která nedisponuje nepřehledným komplikovaným parkovištěm, nebo v Tescu, kam by trefil i slepý? Prostě
Chodov je na cestě, tady ho vysadím na metru. Jenže metro nikde. Zato obchodní
centrum a jeho parking. Uf, tam tedy zásadně nejezdím. A ještě ta závora přede
mnou....? Spořádaně zastavím. Čekám, až se zvedne. Za mnou rázem kolona a troubení.
„To asi musíš podjet,“ napovídá mi vedle sedící nejistý
chlapec.
„Aha.“
A opravdu. Tedy jedem. Podzemní garáže a šipky proti nám.
Evidentně jsme vjeli do špatné sekce.
Stojím.
Naštěstí mládí má dobré oči a kreativní nápady a tím
pádem jsme se jakousi myškou ocitli ve správné linii.
„Tady už na metro trefím, teto,“ říká mi chlapec v podzemních
garážích shovívavě. Vystupuje se svojí bagáží a já mu to s výčitkami svědomí
dovolím. Snad se neztratí.
Hlavně, abych se neztratila já. No, vykličkovala
jsem ven a tam už to šlo. To jsem se zase předvedla. Prostě, venkovani ve městě
hadr. Já jsem opravdu schopná zabloudit i snad i na Letné? Musím zjistit,
jestli to není zdravotní pojišťovnou proplácená úchylka, protože to bych rázem
byla milionář.
No, neztratili jsme se ani jeden. Jen si nejsem moc jistá, zda
synoveček bude ještě někdy chtít s tetičkou do Prahy…J
Žádné komentáře:
Okomentovat