V Praze vypukly nepokoje

Vzdělanost v naší zemi utěšeně klesá. Zatímco z EU či odkud sílí onen nepochopitelný tlak na zvyšující se procento maturantů, v reálu nacházíme i u gymnazistů (některých) prudký sestup všeobecných znalostí a přirozené snahy něco vědět, hledat souvislosti či nedej bože, nad něčím přemýšlet.  Z toho lze cekem snadno vyvodit, že cílem je hlavně naplnit kvótu odmaturuvších, bez ohledu na to, zda zkouška dospělosti nese nějakou vypovídající hodnotu o hloubce vzdělání.  Řemeslníci jsou pak nedostatkovým zbožím, které aby jeden pohledal. Při opravě ledničky či návštěvě kadeřnictví opravdu maturitu nevyžaduji a jsem si jistá, že nikdo. Nebudu si s opravářem vyprávět o třicetileté válce či chemické analýze. Potřebuji, aby dorazil včas, požadovanou věc uměl opravit (ne mi jen sdělil, že „paninko, to si musíte počkat, nejste v pořadí) 
a opravená věci vskutku fungovala. Tedy zlaté české ručičky, žádný maturitní doklad. 
Vysokoškoláci by naopak nějaké ty znalosti mít měli, jenže kde je vzít a nekrást, že? Netroufám si nahlížet do oborů, které vůbec neznám. Zaujalo mě vyprávění o studentech historie, kteří obor chtějí studovat a přitom jim základní fakta stále zůstávají utajena. Nejen, že je neví, ale ani se po nich nepídí. Ke zkoušce pak přijdou vybaveni základní premisou, že vše vypuklo v Praze. Tudíž na dotaz o jakékoli zásadní události sofistikovaně odpovídají:

“ …V Praze vypukly nepokoje…“

Tím jejich rozbor situace končí. Těžko usoudit, zda se nad podobným přístupem usmívat či v duchu plakat. Zajímalo by mě, zda příčina je v tom, že maturitu dnes musí mít prakticky všichni, tudíž se nároky logicky snižují? Aby zvládl státní maturitu i budoucí číšník (nic proti nim), musí se automaticky snížit i požadavky na gymnazisty a potencionální vysokoškoláky.  
Klipovité vnímání, které je současné době vlastní, také moc hloubce poznávání nepřeje.

    Donedávna jsme v tom viděli problém, ba takřka tragédii. Ale pozvolna docházím k názoru, že doba si to žádá, doba to potřebuje a skutečně vzdělaný člověk se stejně jako kvalitní řemeslník stávají vymírajícím živočišným druhem. Místo toho se to kolem začíná hemžit takovými polotovary, ani vzdělaný, ani šikovný, ale s maturitou. A s životním cílem, co nejdřív a co nejrychleji zbohatnout a být za vodou.  A na této cestě se ještě někteří snaží stát celebritou, k čemuž dnes stačí dejme tomu opíjet se na veřejnosti (velmi populární), nechat se u toho natočit a rázem jste pražskou VIPkouJ

     Nejsem si jistá, jestli jsme v tomto ohledu již dosáhli pomyslného dna a odrážíme se vzhůru, či zda jde stále ještě o volný pád. Někteří mladí jedinci ve mně budí odrazovou naději, ovšem pak slyším definici událostí dvacátého století jako, že: „ V Praze vypukly nepokoje…..“, formulovanou ještě spíš víc jako nejistou otázku než ráznou odpověď. Vždyť co jiného by se mohlo dít, než že v Praze vypukly nepokoje? A to jako vysvětlení nestačí?  Ten překvapeně tupý výraz v očích zaskočeného studenta vás přesvědčuje o tom, že on za to vůbec nemůže. Je jen obraz společnosti, která vsadila na kvantitu před kvalitou. Musíme naplnit kvótu vysokoškoláků. Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu, praví staré přísloví. A pravdu dí. A navíc, v Praze tehdy opravdu vypukly nepokojeJ