U zubaře

Libovala jsem si nedávno, jak jsem byla spokojená u zubaře.  Přišla jsem objednaná, vzal mě na čas a celý zákrok byl proveden s vysvětlením každého úkonu, a co víc, bezbolestně.  Pravda, nebylo to nejlevnější, ale co by jeden neudělal pro zdravý chrup.

A také vlastní, samozřejmě.

Pojem bezbolestné vrtání konečně naplňuje skutečný význam slovního spojení, protože já pamatuji i doby, kdy vrtání do zubu poměrně živě připomínalo určitou formu tortury. Zajímalo mě, zda to tak vnímají i ostatní pacienti, protože tak i tak je kvílivý zvuk vrtačky minimálně v čekárně stále dost děsivý. Prý si ale většina lidí dopřává komfort injekce, který dnešní dentisté nabízejí takřka automaticky. Tu já (zatím) s díky odmítám,nechci se pak půl dne potácet po městě omámená, tudíž jsem odpovědi na své otázky nezískala.
Skoro jsem se nevěřícně pousmála při vtíravé vzpomínce na svoje dětské návštěvy v zubní ordinaci. Socialistická zubní péče byla pravidelná, nevyhnutelná, ale taky náležitě drsná. Pak mě napadlo, že kdo nezažil hluboké vrtání v době normalizačního zdravotnictví, nemůže si dnešní péči náležitě vychutnat.  Útulné prostředí, kvalitní nástroje, ochotný personál. Alespoň já to tak mám. 

    Kvalitní dentista je podle mě velmi důležitý. Nelpím sice na americky zářivě bílém úsměvu, ale vlastní zuby jsou vlastní zuby. Ne snad, že by mi hrozilo nějaké masivní vypadávání druhého chrupu, (i když jeden nikdy neví), ale je třeba stavět na kvalitním základě. Tedy pokud nehodlám v budoucnu investovat do klapavých protéz. Spousta lidí ale takové štěstí nemá. Jedna moje známá vždycky stráví v čekárně svého zubaře nekonečně dlouhé dopoledne, aby se pak dozvěděla, že pan doktor jde na oběd a ordinační hodiny budou pokračovat zase až zítra. Ráda by změnila lékaře, ale jelikož tento stále pracuje jen na pokladnu, nemění ho. Po čtyřikrát opakovaném zákroku na jednom zubu, kdy musela na revizi a revizi revize, si je celkem jistá, že teď už plomba bude držet.  Krom poplatku sice nic neplatila, ale strávila tam skoro půlku dovolené.  Tak nevím. Je to tím, že ji pan doktor chce donutit k placení nebo naopak, je pan doktor tak bídný, že by mu nikdo nezaplatil? Těžko říct.

Předpokládám, že kvalitní lékařská péče není o penězích vysázených cash přímo v ordinaci. K čemu by pak byly ty horentní částky, které mizí v systému pod sofistikovaným krycím názvem zdravotní pojištění? Tím samozřejmě nechci říct, že by se nic platit nemělo. Mě třeba konkrétně v zubařských službách zaujal ten rozptyl. Kromě již zmíněné známé mám i jiné, kteří také platí. Anebo také ne. Někteří platí mnohem víc než já, jiní zase jen symbolicky. A se spokojeností je to obdobné. I ti co neplatí nic, jsou někde spokojeni. Mnohde i víc než ti, co vysolí za obdobný zákrok sumu takřka horentní. Účtuje si takový dentista i lokalitu? Mládí či zkušenost? A pokud neexistuje jednotný ceník, co se považuje za běžnou cenu za opravu zubu?  Lze vypadlou plombu reklamovat? S něčím takovým jsem se ještě nesetkala, ale když už si něco platím tak bych určitou záruku asi dostat měla. Zatím mám jedinou jistotu v podobě injekce. Když dostanu strach, pan doktor mě otupí nějakým opiátem a pak si do mě může vrtat jak je mu libo. Tortury už se dávno nebojím. Horší to má moje peněženka, ta se klepe jako sulcJ