Zlatá bula sicilská

   Přestaňte už s tím věčným biflováním, radí, většinou bulvární,

média školám. Tvrdí, že zejména dějepis je jenom o datech a ta že

nikoho nezajímají. Navíc se v nich ztrácí smysl a vnitřní souvislosti.

No, něco na tom je. Naučit se desítky zbytečných čísel jistě nikoho

nikam neposunulo. Možná by se všeobecný vztah k vlastní historii

vyvíjel jinak, kdyby se k tomu nemusela znát data. Vždyť mnozí

neznají ani datum narozenin vlastní manželky,o výročí svatby ani

nemluvě.

   Otázka ovšem je, jestli to bez dat jde. Není možné si nevšimnout,

 že některé události se vnímají jako mezníky a jak jinak stanovit

významnou mez než přesným a dobře zapamatovatelným číslem?

 Velkým průkopníkem byl už Jára Cimrman, který navrhoval

množství 27 popravených českých pánů snížit na 21, aby se číslo l

épe pamatovalo. 

    Odbourejme z historie nutnost znalosti dat a přijdeme o osudové osmičky či o jiná významná výročí. A to by jistě byla škoda.  Jedno takové nás totiž za pár dní čeká. V září si připomeneme osm set let od podpisu slavné Zlaté buly sicilské, kterou si lze bez znalosti dat velmi snadno pomýlit se Zlatou bulou Karla IV, které ve skutečnosti dělí víc než dvě stě let. Není-li po ruce správné datum, může být všechno vnímáno úplně jinak. Nejspíš by tedy stálo za to připomenout si, o čem slavná listina vlastně je. Obecně se vnímá jako přiznání dědického práva Přemyslovců na královskou korunu. Ale jak už to tak bývá, všechno je trochu jinak. Člověk by řekl, že královskou korunu mohli čeští králové dědit z otce na syna už od dob Vladislava II, v jehož privilegiu se o dědických právech rovněž mluví. Ovšem jeho syn, Přemysl Otakar I. si svoji korunu musel pěkně tvrdě vybojovat. Zdálo by se, že to nebude tak horké, ale opak byl pravdou.  Přemyslovský vládce Přemysl, toho jména první, v cizině zvaný Otakar, prokázal pro její získání schopnosti dnešního protřelého politika. Plynule přecházel z jednoho znepřáteleného tábora do druhého a vždy si za svou pomoc nechal náležitě zaplatit. A nejen penězi, mnohem víc mu šlo o královskou korunu. Dědičnou, samozřejmě. Situace tehdy připomínala staré přísloví, že když se dva perou, třetí se směje.

 Smál se nakonec mladičký Firiedrich II.Štauf, v jehož táboře

 nakonec protřelý Přemysl definitivně zakotvil. A podpořil jeho

volbu římským králem. Proto se mu dostalo kýžené odměny. Navíc 

toho 26. září 1212 v Basileji spolu s Friedrichovým podpisem a

stále ještě sicilské pečeti (buly)   získal mnohem víc než jen

potvrzení dědičnosti. Bylo mu rovněž potvrzeno právo investitury 

byl osvobozen skoro od všech povinností vůči Říši.

 Nesmíme zapomenut ještě na další dvě listiny, které k bule patří,

a to jsou listiny darovací, jedna je věnována Přemyslu Otakaru I.

a druhá jeho bratrovi, Vladislavu Jindřichovi, která oběma

Přemyslovcům připisuje majetek, zboží a území.

Jinými slovy řečeno, Zlatá bula sicilská garantovala českému

království vnitřní nezávislost a přispěla tak ke zvýšení jeho 

prestiže  v Evropě.

Mimochodem, Přemysl i proto prosadil právo primogenitury, takže 

nadále měl získat korunu vždy prvorozený syn. Když půjdeme po

detailních stopách, zjistíme, že už sám zakladatel toto právo obešel,

ale to je zase jiný příběh. V souvislosti s výročím je totiž

bezvýznamný, nehledě k tomu, že ani další Přemyslovci neměli se

svými syny zrovna ideální rodinné vztahy. Ale všichni už byli od

roku 1212 definitivně s královskou hodností. 

A tady existuje ona nutnost některá data prostě znát. Protože rok

1212 a vydání Zlaté buly sicilské definitivně ukončil krizi a České

království, součást svaté říše římské, zaujalo klíčovou roli ve střední

Evropě.  A osm set let po vydání by se nám znovu nějaký lék na

krizi docela hodil. Ukazuje se, že v historii pořád můžeme nacházet

nějakou inspiraci a vzor.  Můžeme začít třeba tím, že zkusíme

slavnou listinu spatřit na vlastní oči.  

U příležitosti 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské otevírá Národní

archiv svůj trezor a zcela výjimečně vystaví tuto listinu široké

veřejnosti v originále ve své hlavní budově v Praze 4 – Chodovci

ve dnech 27. až 30. září 2012. Společně se Zlatou bulou sicilskou

veřejnost shlédne i originály dalších dvou listin, vydaných

Fridrichem II. rovněž 26. září 1212 pod stejnou zlatou pečetí.

Prostě k datu připojíme událost, protože datum 1212 je opravdu

dobře zapamatovatelné.

 A Přemysl Otakar I. by měl jistě velkou radost.  

A krom toho mám radost i já, neb mi článek o Zlaté bule vyšel v

Listech Prahy 1. A třeba někdy vyjde i ten Přemysl Otakar I.