Eliška Junková

  Vždycky mě přitahovali lidé, kteří měli štěstí, že znali nějakou historickou osobnost.  Mohli s ní hovořit, znali její osudy, ale i zvyky a návyky.....

Sama jsem v mládí spoustu takových setkání prošvihla. Zřejmě proto se nyní snažím dohnat, co mi kdysi v podstatě proklouzlo mezi prsty. Když mi v dětství dědeček vyprávěl o svém dětství v monarchii či mládí v prvorepublikové euforické atmosféře, ne vždy se setkával s mým pochopením a soustředěným nasloucháním. A když jsem rozum brala a už bych poslouchala, jemu zase stáří a nemoc podobné kratochvíle neumožňovaly.  Nu, a tak to musím dohánět pozdějiJ. Ovšem baví mě to, těší mě hovořit s lidmi, co pamatují osobnosti minulosti.

Snažím se to zprostředkovat i dětem, proto se podobně ochotné lidi snažím nalákat  do školy, byť chápu, že postavit se se svým vyprávěním před bandu znuděných puberťáků či adolescentů není vůbec jednoduché.

Moc jsem se proto těšila na vyprávění o Elišce Junkové. To, že někomu její jméno nic neříká, toleruji u studentů, u dospělých (údajně i vzdělaných) mě to poněkud zaráží, ale budiž, to je život. Dnešní život.  

  Tak snad alespoň někteří studenti si do života odnesou potřebu mít širší všeobecný přehled než jen kliknutí na wikipedii.

 V oktávě jsme proto přivítali pána, který Elišku osobně znal. Dozvěděli jsme se tedy velmi zajímavou formou nejen o jejích sportovních úspěších, ale i o podrobnostech z jejího dlouhého života (zemřela až v roce 94, jako můj dědeček). Mnohé lze jistě vyčíst i v její knize - Má vzpomínka je  bugatti, ale není nad osobní vyprávění. Jak o manželství s Čeňkem Junkem, tak o přátelství s panem Bugattim či o patronstvím nad vznikem prvního českého automotoklubu žen, který aktivně funguje dodnes.Můžete se i přihlásit:-)

Eliška byla nejen bohem nadaná řidička, ale i velmi příjemný a energický člověk, který si svou vitalitu zachoval až do pozdního věku. Všude se s ní rádi potkávali.Moc mě těší, že jsem se s ní touto zprostředkovanou formou mohla setkat i já. A doufám, že to zanechalo stopy i ve studentech, respektive ve studentkách, které dnes už běžně jezdí do školy autem. A ona nám tu cestičku začala umetat, protože dřív rozhodně nebyla žena za volantem tak běžná, jako dnes.

   Pan Kučera, který nám o ní vyprávěl, je velmi šikovný pán, takže i touto formou děkujeme za hezké povídání. Elišku máme díky tomu vykreslenou pěkně barevněJ