Svatováclavská pouť

.....se sice nekonala, ale svatováclavské setkání ano a přineslo s sebou nejen poučení, ale i hezký pocit ze setkání s příjemnými lidmi. Mým oblíbeným krédem je, že všechno je jinak, což se dnes v plné míře potvrdilo. Zatímco naše prvotní myšlenka o setkávání nad historií vznikla spíš z nedostatku aktivit na mateřské dovolenéJ, současná realita je o práci na plný úvazek. V počátcích jsme také chtěly povzbudit naši oblíbenou kavárnu v Jilské, aby tam lidé chodili stejně rádi jako my. Kavárna ovšem byla nečekaně zrušena a tak po počátečním šoku hledáme další prostory. Dnešek totiž ukázal, že to v galerijních prostorách, byť krásných, prostě nejde. Nesetkává se to s naší základní myšlenkou, přijďte posedět, pobavit se a něco se dozvědět. Dnešní beseda byla trošku takovou přednáškovou až školní obdobou, a to tak úplně nechci. Tím ale nechci říct, že to dnes nebylo zajímavé. Naopak. Bylo a moc. Ale byla to taková zlatá tečka. Příště se sejdeme na Montmartru.Předpokládáme.
 Ne, že bychom jeli do Paříže, byť by to jistě bylo krásnéJ. My se sejdeme v Montartru v Řetězové ulici. Nezměníme tedy lokalitu, jen lokál. O Montmartru ještě napíšu, dnes se ještě chci vrátit k VáclavoviJ. Hlavní protagonisté: Jaroslav Šebek a Petr Kubín se dobře doplňovali a svatého Václava vykreslili i v těch méně svatých barvách, ale rozhodně dramaticky a zajímavě. Nechyběl vtip, drama ani ono poučení. Pánové to prostě umí a byl to vskutku netradiční pohled na životy-ať už první či ten druhý- patrona českého země. Ti co přišli, opravdu neprohloupili.