Oběd

Máme ve škole jednu hezkou tradici. Školní rok začínáme společným obědem. Nikoli ve školní jídelně, jak by se nabízelo, ale vyrazíme hezky do restaurace.  Jelikož nás není zrovna málo, jde jistě pro vybrané restaurační zařízení o celkem dobrý jobJ. Je doba krize, tudíž by jeden řekl, že nějaký podnikatel bude mít velkou radost. Ovšem přátelé, opak je pravdou. České podnikatelské prostředí je takovým úvahám na hony vzdáleno. Podobně, jako mě nedávno překvapilo zjištění, že pro stavební firmu zakázka za sto tisíc není vůbec lukrativní, tudíž ji nezajímáJ, tak mě kapku zaskočil fakt, že skupinu na oběd někdo odmítne. Nikoli ovšem z důvodu, že by bylo narváno. Ale proto, že jsme chtěli poobědvat v jednu hodinu a zmíněné zařízení otvírá ve dvanáct. A do jedné hodiny připravit stůl pro třicet lidí je moc práce. (ta práce spočívala v tom, že by nám srazil tři stoly dohromady). A navíc to vedro…Pravdou je, že otrávený číšník, který naši objednávku stornoval, nepoužil přesně tuto formulaci, ovšem přeložena do srozumitelné češtiny zněla v tomto duchu. A paradoxem je, že v půl druhé, tedy v době, kdy jsme tam chtěli provozovat svoje lukulské hody, tam posedával na baru jeden muž usrkávající svoje kafe. Patrně štamgast!  Pro něj zjevně nebylo třeba nic připravovat. A zisk? Koho by zajímala cena za třicet obědů a nápojů k tomu, to si dokážeme získat jinak. Asi předražováním, šizením a podobnými praktikami, myslím si já, neb jinak si to moc vysvětlit nemohu. Už jen proto, že v jiné restauraci to šlo hned a bez dlouhých řečí, takřka z hodiny na hodinu. A jídlo bylo výborné, obsluha milá, dokonce tolik, že si i dýško zasloužila. Nechci být nijak zatrpklá vůči českým podnikatelům, ale pravda je (nechci snad ani psát, že smutná pravda), že ti flexibilní majitelé podle akcentu rozhodně nebyli Češi.  Nu, je něco shnilého ve státě českém…..L

             

A  jen pro letmou orientaci,  tento pohádkový příběh se udál na rozmezí Prahy 8 a 9 J