Platnéř

Čas od času mě popadne knižní touha po historickém příběhu, který by mě vtáhl do děje. Pak šmejdím po knihkupectvích, hledám a stávám se velmi nepříjemným spolunakupujícím, protože nikdo nemá s mým hledáním trpělivost. Ono to vskutku není jednoduché, nezáleží to ani tak na autorovi, ale na nějakém vnitřním rozpoložení a mojí náladě. Nejraději mám knihy z pražského prostředí nebo z míst, která znám a mohu nechat pracovat fantazii. Baví mě toulat se v duchu Prahou, kde nebyla žádná auta a město bylo úplně jiné. A takovou náladu mi zcela nečekaně poskytl román Platnéř. Narazila jsem na něj úplnou náhodou, otevřela, a když mě chytla první věta, byla knížka moje. Autor je navíc z Českých Budějovic, z města, které mám moc ráda, tudíž nebylo co řešit. A Platnéř splnil moje očekávání. Pobavila jsem se, navíc šlo o napínavý příběh, a co je hlavní, mohla jsem se toulat starým Starým Městem, což mě moc bavilo. Lákavá je i sama anonce: strach ovládl Staré Město, není radno vycházet po setmění. Jsou vyloupeny truhly cechů na Staroměstské radnici a rychtář Pardus si začíná zoufat..... 

Při četbě jsem si ovšem nezoufala ani trošku, knížka mě nejen bavila, ale zanechala ve mně tu staroměstskou historickou atmosféru, což mám moc ráda a je to vlastně ten hlavní důvod, proč toužím po historickém příběhu. Platnéř mou touhu uspokojil.J