Začínáme

Dva měsíce utekly jako voda a školní maratón je opět na startu.  Děti přes léto vyrostly, změnily podobu a vizáž, s námi se většinou neudálo nicJ. Nic se neudálo ani s naším školním pozemkem, neb dělníci poctivě kopírují naši pracovní dobu a tudíž měli také prázdniny. Kolem školy je tedy stále staveniště a takřka mnohem větší nepořádek než v červnu. Stejné je to samozřejmě s hlukem, sbíjí se o sto šest. Proto také nebyl slavnostní projev na dvoře a děti byly okamžitě deportovány do tříd. Starší děti to přijaly s okázalou ironií ve stylu, že zde se bude stavět dalších sto let (v tom s nimi tedy souzním pouze s tím rozdílem, že můj podtón není ironický ale rozezlenýL),mladší děti to moc neřešily a nové byly z té, takřka válečné zóny, docela vedle. Takhle si asi osmileté gymnázium nepředstavovaly. Budiž jim útěchou, že ani my ne, ovšem to je asi tak jediné, co s tím můžeme udělat. Stavební firma si dělá, co chce a tak další rok skáčeme ve škole nikoli přes kaluže, ale přes stavební materiál a naše nová pidibudova asi nikdy nebude dokončena.  Nový školní rok ale začal, děti se vrátily v pořádku, a po hodině rádoby slavnostního uvítání se rozprchly užít si poslední volné odpoledne. Uvidíme, jak to bude vypadat za deset měsícůJ