Musela jsem

Musela jsem, či spíš chtěla, při dnešních podvečerních potulkách Prahou, zastavit u Divadla Radka Brzobohatého a položit květinu a uctít jeho památku. Nebývám snad patetická, ale jeho jsem měla ráda. A zjevně nejsem jediná, že? Možná by se dalo říct, že měl už svůj věk, což měl,takže by se možná jeho odchod dal očekávat. Asi dal, ale na druhou stranu....On prostě patřil k těm, o kterých si tak nějak myslíte, že tu budou navždy. Nebudou. Bohužel. To je život.   Takže jsem položila květ, chvíli nostalgicky postála a odploužila se pryč. Takový nostalgický podzimní podvečer. Jsou to smutné zprávy.