Jelikož se mi sem po dlouhém úsilí a nerovném technickém boji konečně povedlo vložit malé video (o kvalitě se šířit nehodlám), ještě jednou se vrátím k minulému víkendu. Zejména proto, že dnes je patnáctého září, tedy výročí. Před sedmdesáti lety končila první etapa a zdejší lidé se vydávali na cestu do neznáma. Na kratičkých záběrech vidíme dnešní ochotníky, kteří pečlivě schovávají dobové obleky, mají i žebřiňák, a imitují začátek tehdejší dlouhé cesty. Dnes je to už jen divadlo, ale i tak mě až nečekaně dojalo. Možná proto, že jsem si představila, jak se takto stěhoval i můj děda. Nebo jsem jen příliš přecitlivěláJ.
A samozřejmě, dostal mě pobíhající psíkJ.
Nutno podotknout, že jen někteří vystěhovaní měli koně, jiní jeli s kravami(ty by zase dnes asi nechtěly do průvoduJ.)a někteří ani to ne. A na voze celý svůj majetek. To v první etapě. V těch dalších už nic. V závěru se řítí fašistická motorka, na které sedí tzv. cintáci. Kdo neví, kdo byli cintáci, odpověď nalezne u mě, v Odnikud nikamJ.
Dobovou muziku hraje kapela z ústavu pro mentálně postiženou mládež v Tloskově, který je součástí Neveklova a do jeho akcí je aktivně zapojován, což je moc hezké. Pokud budete mít do Neveklova cestu,nenechte si ujít výstavu o vystěhování, je moc zajímavá a podle mých informací by měla být na zdejším úřadě už trvale. Takže můžete kdykoliJ
Žádné komentáře:
Okomentovat