Ve stínu podruhé

Dnes jsme využili nabízené projekce a vyrazili do "stínu" se studenty. Ve stínu (koně) je po dlouhé době zase zajímavý a dobrý český film. V kině Lucerna byla projekce pro studenty a v nové budově Národního muzea následovala beseda s historikem a tvůrci. Kino s dětmi není zrovna můj šálek kávy, větší koncentrace pubescentů na malém prostoru nedělá dobře mému nervovému systému, děti ve tmě kina podléhají své přirozenosti, řvou, nedávají pozor, hází po sobě svačinami, popcornem (ten naštěstí Lucerna nenabízí:-)) a provozují další činnosti, které nemusím normálně, natož v kině. Ale tady se to kupodivu dalo. Film zaujal, což je pro filmaře jistě ta nejlepší vizitka. A mě zase těšila následná beseda. Dozvěděla jsem se zajímavé věci jak z historického hlediska, tak i z procesu vzniku filmu. Takže opakované Ve stínu se nadmíru vydařilo. Všichni tvůrci, kteří besedovali, pan režisér Ondříček, Ivan Trojan i scénárista Marek Epstein, mluvili velmi zajímavě a poutavě. A děti se ptaly, tady musím pochválit i své zvídavé studenty. Mě, jako někoho, kdo trochu koketuje s psaním,nejvíc zaujal pan Epstein. Je to hrozně šikovný člověk, všechno, co napíše,stojí za to. A tady jsem zjistila, že nejen umí psát,ale i poutavě vyprávět. Někteří lidé od pera to mají tak, že se jim lépe rovnají myšlenky na papíře, ale on i krásně  a zajímavě mluví. Objasnila jsem si i drobné nuance, které mi při prvním shlédnutí nedocvakly. Sice úplně nesdílím optimismus tvůrců, že dnešní mladé publikum, na které film cílí, je široce vzdělané a obsáhne všechny roviny filmu. Ale při nejmenším ho pojmou jako zdařilou detektivku a těm vnímavějším ty cesty otevře. V podstatě bych tvůrcům měla, a chtěla, jako učitelka dějepisu poděkovat, že tak dobře probouzí zájem dětí o historii. A nejen dětem, samozřejmě. Nu, pokud jste ještě neviděli, vyražte, doporučuji. I bez besedy to stojí za to.

                                   
A myšlenka z besedy, která se mi hodně líbí: oba hlavní hrdinové slouží systému,se kterým nesouhlasí a v určitém okamžiku se mu postaví. Takže si můžeme spolu s nimi klást otázku, zda stojí za to být či nebýt hrdinou? A také to, že v tom davu, který proplouvá historií jen tak, bez názoru, aby si neuškodil, ti hrdinové,byť ojedinělí, prostě pořád jsou. A  s tím tedy souzním. Chci souznít!