Bitva na Bílé hoře

   Osudová šarvátka našich dějin, jak ji vnímali historici devatenáctého století a s nimi stereotypně my všichni až do dneškaJ, proběhla sice v neděli, ale v listopadu. Tehdy se bojovalo na pahorku nedaleko Prahy, dnes se takřka do centra města pohodlně přesouváme tramvají, pro navození atmosféry i historickou. Naši předkové byli jistě mnohem víc otužilí než my, nám se v podzimních plískanicích nechce nikam, natož na rekonstrukci naší osudové dějinné bitvyJ. I proto oblíbená hra na historii a rekonstrukce bitvy proběhla tento víkend. A hned nadvakrát. V sobotu i v neděli. My jsme si vybrali nedělní reprízu, tudíž jsme včera na bojišti u letohrádku Hvězda podnikli cestu proti proudu času a nechali se zlákat imitací sedmnáctého století. Počasí bylo příznivé a atmosféra příjemná, mám ráda tyto historické imitace, a tak jsme si neděli náležitě vychutnali.  Dnešní doba přináší něco, o čem sedmnácté století nemělo ani ánunkJ, proto bitva měla i moderátoraJ. Byl to Václav Vydra, který svým mohutným hlasem objasňoval návštěvníkům detaily z naší historie. Taková všelidová univerzitaJ. Protestanti tedy znovu „nečekaně“ prohráli, Moravané se statečně bili u zdi letohrádku Hvězda a my u toho všeho popíjeli medovinu, které se netýká současná prohibiceJ, potulovali se naší představou o novověkém tržišti a utráceli současné peníze za atrapy historického zbožíJ. Je to naše oblíbená letní kratochvíle, tak jsme si vlastně bitvou na Bílé hoře prodloužili léto. Příjemně.To tehdejší žoldáci zcela jistě netušili, k čemu jejich bratrovažedný boj po letech povede. Vlastně jsme se spolu s nimi probojovali do letošního podzimu...J