Eliška Horelová

Paní Horelová je velmi příjemná dáma zralého věku, která kdysi napsala krásnou knížku Kluci ze zabraného. Zachytila tam vystěhování Neveklovska pohledem dítěte a kniha byla natolik úspěšná, že získala hlavní cenu Hanse Christiana Andersena. Nyní je čestnou občankou města, a jelikož je pořád velmi vitální, účastní se i vzpomínkových akcí na vystěhování. Pro mě je její osoba spojena ještě s osobní reminiscencí, neb paní Horelová byla v podstatě první skutečnou spisovatelkou, se kterou jsem hovořila. Živě si pamatuji, když přijela k nám do školy na besedu a přátelsky s námi diskutovala. Kladla jsem jí zvídavé otázky a nemohla uvěřit, že je to opravdu opravdická spisovatelka, která tady s námi hovoří. Její kniha tehdy nebyla tak snadno k sehnání, knížky byly víc nedostatkové zboží, mnozí z nás pamatují ještě knižní čtvrtky, L kdy se stály fronty na novinky. Proto jsem si knihu vystřihovala jako četbu na pokračováníJ, věc dnes již zcela nemyslitelná. Nicméně, jsem ty výstřižky doma objevila a mám je zachovány, respektive archivovány, pro budoucí generace. Samozřejmě, i spolu s normální knihou. S paní Eliškou jsem se tedy o víkendu seznámila osobně, což byl (a je) pro mě velký zážitek, stejně jako to, že mi pochválila moji knihu. Ba dokonce si ji nechala podepsat, takže jsem si představila sebe, jako to dávné dítě, jak hledí na něco, co si tehdy rozhodně ani ve snu nedovedlo představit. Navíc máme domluvenou schůzku v Praze, nad kávou budeme debatovat o literatuře. Těším se, moc. A znovu si čtu Kluky ze zabraného, jako nostalgický návrat do dětství. Nicméně, kniha je to reálná, vystěhování mapuje velmi přesně. Stojí za přečtení i dnes.