Veselý semafor

Přejít na Letné ulici v některých místech je docela napínavé dobrodružství. Zejména, když se třeba vydáte na výpravu za obživou do Billy, tak je přechod docela kuriózní. Tamější semafor totiž zjevně nadržuje autům, přejít nechává jen velmi velkou skupinu nashromážděných chodců a za velmi dlouhoJ. A můžete mačkat tlačítko, jak chcete, pořád na vás bliká, čekejte - a pořád nic. Poté jednou déle mrknete a už zase svou zelenou propásnete.  Vydrží opravdu zhruba tak tři vteřiny, takže dostat se na druhou stranu je tady trochu adrenalinovou záležitostí. Tak to beru já, nevím, co si o tom myslí lidé, kteří jsou ještě starší než já. Někteří mnohdy ani nestačí vykročit a už je zase červená. Pozorovala jsem onehdy stařenku o holi, jak opatrně nakročila a už byla zelená v trapu. Netrpěliví řidiči samozřejmě okamžitě vypálili a babička měla smůlu. Stejně se tak mohla dostat zhruba na první zebří pruh, kdyby vyvinula svojí maximální rychlost.

  Zvyklá ze školyJ  jsem tedy další várku aut stopla a ženě pomohla dostat se bezpečně přes vozovku. Zběsilé troubení mě zanechalo ve zdánlivém klidu, byť ruka se škubala k opětující gestikulaci. Ale zachovala jsem klid, stačilo, že se chvěla babička, která vyprávěla, jak moc obtížné pro ni dostat se přes ulici tady bývá. Není sama, všimla jsem si toho mnohokrát, že staří, starší, s kočárkem, se sádrou, unavení, no prostě většina nestíháJ. Ta ulice se dá jen přefrčet, asi jako to dělají mladí skejťáci vracející se od StalinaJ.

 Mám z toho takový tik, že podobně reflexivně zrychluji i na jiných semaforech, a pak žasnu, jak dlouho se tam ta zelená drží.

 Veselý semafor máme prostě jen na Letenském náměstíJ