Pohádka pošťácká

   Wlčice mě včera inspirovala svými poštovními zážitky,J a tak přidám své. Karel Čapek by se divil, jak by asi dnes vypadala jeho pošťácká pohádka.  Laskavost, pohoda a slovní hříčky se vytratily a nahradila je slova jako mail, příloha, spam či chat. Přesto ale poštovní úřad ještě nezmizel v propadlišti dějin a pošta jako taková nabízí také nečekaná slovní spojení - neochota, nespolehlivost, fronty, nekonečné čekání. Mluvím o úřadě, ne o těch ženách, následovnicích pana Kolbaby, které se vláčí po rozbitých ulicích s taškami přeplněnými  - a teď mě napadá čím vlastně, když dopisy už dnes nikdo nepíše (a moje korespondence rozhodně poštovní tašku nenaplníJ)? Asi to mají jako pan Kolbaba, který nechtěl svoje povolání dělat proto, že nosí jen tiskopisy, účty a jiné zbytečnosti, které beztak nikomu radost neudělají, a ten poštovský úřad je takové neveselé místo J - jak to jen ten Čapek už tehdy věděl? Skřítci jsou na poště už asi jen ti záludní, na Letné určitě, protože tolik zásilek, co se mi ztratilo na letenské poště, musí být způsobeno nějakou nadpřirozenou mocíJ.Zůstat na poště přes noc už také nejde, alarm by vás odhalilJ. Poklábosit si se záludnými skřítky je tudíž vyloučené. Ono je vyloučené smysluplně si popovídat i s úřednicemi za okýnkem, jelikož jejich božstvo je razítko a s tím se nelze nějak vykecávat. Vypravit se na poštu proto znamená rezervovat si tolik času, kolik pan Kolbaba věnoval hledání Mařenky, jejíž Frantík zapomněl napsat adresuJ.V budově se hezky roztřídíte do front a běda, když stojíte v jiné a doploužíte se k úřednici, která má zrovna dnes kompetenci dejme tomu na složenky a vy chcete poslat dopis. NeexistujeL.Nejvíc mě dojala žena, která mi odmítla vydat korespondenční lístky a známky, a když jsem se pročekala do cíle u vedlejšího okénka, běžela - no kráčelaJ - neochotná úřednice právě k té, která mě odmítla, a z jejího šuplete požadované ceniny vyndala.  A tak to u nás chodí. Z deseti okének často fungují odhadem tak dvě, ve špičce i čtyři, za ostatními často vidím ležérně postávající ženy, které asi mají na práci něco tajného, protože jinak by snad seděly s razítkem u přepážky a pracovaly viditelně. Asi číhají na skřítky, aby jim pomohli jako panu Kolbabovi. Ten také nakonec svého adresáta našel a učinil Frantíka šťastným šoférem, zatímco letenští Kolbabové vás nenajdou, ani když jste doma. A že o prázdninách jsem doma celé dny, viz včeraJ, a přestože zvonek ani necinkl, našla jsem odpoledne ve schránce vzkaz, že jsem nebyla zastižena doma a ať se laskavě dostavím na poštu v určených hodinách!!  Pláču po panu Kolbabovi, ten by mi podobnou záludnost jistě neprovedl. Teď mě čeká tolik odpíraný výlet na poštu, kde zase dostane moje nervová soustava zabrat. Leda bych tam potkala skřítky, kteří by si se mnou zahráli mariáš se ztracenými dopisy. A co se týká naší pošty, mohlo by se hrát i se ztracenými iluzemi. A jako svačinku si po dlouhém čekání oblízneme pár známek, protože telegrafní pásky jako nudle se už ani na Letné nevedouJ