Venkovská idyla

  Pobyla jsem týden na venkově, kde jsem si chtěla užít ticha, klidu a vyléčit pocuchané nervy. Samozřejmě jsem se mýlila, venkov má k idyle hodně daleko, a jeho zvuky mě dokázaly vydeptat mnohem víc, než tlumený ruch velkoměsta. Začínalo to už brzy ráno, divokým řevem kohouta, který dával celému světu na vědomí, že svítá. Utlumit jeho bohatýrský hlas nedokázalo ani pečlivě uzavřené okno. Následoval neidentifikovatelný intenzivní zvuk, který jsem dokázala dešifrovat až s pomocí domorodců, kteří mi vysvětlili, že se jedná o elektrickou dojičku, kterou využívají zdejší statkáři namísto klasického dojení. Ledva skončila, vystřídal ji řev traktorů, z nichž nejvíc „dojemný“ byl ten zemědělec, který svůj obří kolos nastartoval a vydal se zjevně za jinou prací, takže mohutný Zetor o sobě dával vědět, aniž by vykonával nějakou smysluplnou činnost. Sotva si jeden zvykl na traktorový hukot, nastoupily křovinořezy, doplněné elektrickými sekačkami. I na venkově panuje velká hierarchie, tak zatímco drobní rolníci kmitali se svými zlevněnými Mountfieldy, statkáři kroužili vsedě na svých značkových sekačkách. Ve výsledku šlo o zběsilou kakofonii zvuků, kterou po obědě vystřídal řev cirkulárek. K večeru se začaly vracet traktory a svoje druhé sólo si vysekly elektrické dojičky.  Celé to občas zpestřila divoká hádka z jedné nebo z druhé strany, která byla tak hlasitá, že jste velmi často získali pocit, že jste přímo v centru dění. Někdy to nebyla ani hádka, jen vzrušená diskuse, přesto vás nechtěně vtáhla do řešení svých problémů.  Poté nastoupila venkovská mládež na svých motostrojích, které většinou vznikaly asi tak, co dům, respektive stodola či garáž daly. Ovšem vytúrovat je místní chasníci dovedli do pěkných otáčekJ. Když už by se zdálo, že by s padajícím soumrakem mohl nastat klid, ozval se zbytek místní omladiny od jakési dunivé hudební párty, dle mého až technopátryL od místního rybníka, kde vydrželi u reprodukované hudby juchat dlouho do noci. Když skončili, vesničtí psi byli tak vystresovaní, že stačila jedna toulavá kočka, aby se divoce rozštěkali, což jim vydrželo zbytek noci. A poté znovu nastoupil kohout, oznamující nový venkovský den.  Jsem ráda, že jsem zpátky v Praze, kde panuje lenivý klid.  Všichni Pražáci jsou na venkověJ