Mají pro veřejnost úplně stejnou historickou zásluhu jako Jan Hus, byť je dva nikdo neupálil. Je to prostě den volna k dobru,bez ohledu na nějaký náboženský význam. Navíc oni překvapivě nepřišli v červenci, ale někdy zjara, v březnu či dokonce už v únoru. Ale kdo by chodil v sychravém počasí na oslavné mše, tudíž po náležité rozvaze byl svátek přesunut do období, kdy jednak nevrcholí zemědělské práce - protože to by také nikdo nepřišel, žně jsou přeci jen přednější – a kdy také není žádný jiný svátek -(krom církví tehdy nepřijatelného zítřejšího Husa)- který by nalákal lidi do kostela. A tak se to ujalo, tuším někdy v devatenáctém století, a dnes si všichni myslí, že zrovna pátého července dosáhli po své středověké road movie, kdy šli a šli, naprosto vyčerpaní bratři moravských hranic, a unaveně spočinuli v lůně svého nového působiště. A ono je všechno jinakJ, klasika. Pravdou je, že pro ně osobně to musel být děsivý kontrast, z vyspělého Řecka dorazit do zaostalé Velkomoravské říše. Ač se historie opakuje, nevím, jak je to s vyspělostí Řecka dnes. J Našim zeměpisným podmínkám ale přízvisko zaostalé klidně můžeme ponechat, alespoň co se týká morální roviny, ovšem to je zase jiný příběh. Solunští bratři se to tady pokusili kultivovat, žel neúspěšně. Když se z Konstantina stal Cyril, zbyl Metoděj na všechno sám a to je naprosto marná snaha, která po jeho smrti byla naprosto smetena ze stolu.
A kultivace se nezdařila dodnesJ. Proto je asi dobré si tento svátek připomínat, i když všeobecné povědomí je naprosto stejné jako u Husa. Byť na druhou stranu, velkolepé mše na Velehradě jsou přinejmenším hodny povšimnutíJ. Kdybych mluvila o Crhovi a Strachotovi, tak už vůbec nikdo neví, která bije (to je jakési staročeské pojmenování z doby, kdy jsme byli nadšeni svým vlastenectvímJ.)Ono stačí, když děti ve škole zatvrzele tvrdí, že jsou to zvěrozvěstiJ. Pojem věrozvěsti je pro ně nějak hůř uchopitelný než zvěrozvěstJ. Tak snad to někteří po dnešním svátku pochopíJ
Kultivace je vždycky těžká:-)
OdpovědětVymazat