Šlechtova restaurace

Vyrazit si do Šlechtovky býval v Praze pojem. Šlechtova restaurace v Královské oboře neboli Dolní letohrádek, vznikla někdy v 17. století. Údajně prý proto, že tehdejší panovník při lovu v oboře (tedy ve Stromovce) promokl a neměl se kde ukrýt. Oddaní poddaní proto hbitě postavili tuto (kdysi)krásnou budovu. V devatenáctém století pak letohrádek začal sloužit k hostinským účelům a někdy v roce 1880 si prostory pronajal Václav Šlechta, jehož rodina tu až do druhé světové války provozovala skvělou a známou restauraci.  Nu a pak přišla válka, soudruzi, privatizace, povodeň a tunel Blanka, tedy jedna přírodní katastrofa za druhou, a restaurace chátrá. V poslední době se na ní díky Blance několikrát zřítil svah (za což samozřejmě u nás nenese nikdo odpovědnostJ) a tak se zvěsti o jejích mrtvýchvstání patrně nezakládají na pravdě. Nicméně cestou do botanické zahrady jsme se byli podívat, cože se to s tou naší Šlechtovkou děje. Na dálku (a pro nás skoro slepce i na dost blízkoJ) vypadá překvapivě opraveně. Ovšem, všechno je jinak. Chátrající budova, která vykukuje z hromady hlíny a rozbitého vlnitého plechu, který má patrně sloužit k obraně před Blankou, je pokryta tapetou, s obrazem, jak by asi vypadala opravenáJ, ovšem jinak nic. Chátrání za tapetou (řekla bych, že docela drahou) vesele pokračuje a my máme ve Stromovce Potěmkinovu vesnici v praxi. Kolem je rozházeno několik plastových židliček a prodávají se buřty na tácku a zvětralé pivo. Dnešním Pražanům to bohatě stačí, na co nějakou kulturní restauraci ala Šlechtovka. Václav Šlechta se patrně obrací v hrobě. Asi by měl ve Stromovce zase zmoknout nějaký mocipán, aby se něco dělo. I když dnes by asi bylo lepší, kdyby spadl do Blanky. NatrvaloJ