Román pro ženy

...bytostně nesnáším. Nelíbila se mi kniha a film jsem nevydržela ani do poloviny.  Dost mi vadila jeho následná glorifikace a vynášení této „filmové lahůdky“ až do nebes, ale říkám si, budiž, šikovně zmáknutý marketing, který dokáže obloudit půlku národa.  A pak, každý máme jiný vkus a tak když se Román líbí.…..J. Nu a včera se mi dostalo pozvání do divadla. Divadlo já rádaJ a tak se těším. Ovšem jen do okamžiku, kdy zjistím, že jde o Román pro ženyL. Ve Švandově divadle totiž právě probíhá Báječné léto s Vieweghem, a v rámci tohoto „úžasného“ a dle mého hlavně (a jedině) výdělečného projektu, hrají již zmiňovaný Román pro ženy a pak Biomanželku,kterou jsem už ani nečetla, takže bych vůbec netušila, do čeho jdu.  Šla jsem do „Románu“, protože na divadlo já slyším a říkala jsem si, že horší než ten film to snad už být nemůže. Mohlo.  Ač divadlo praskalo ve švech a pokladní, která musela utnout dlouhou frontu toužící po nějakém lupenu, si jistě mnula spokojeně ruce, představení bylo hrozné, nudné, podbízivě laciné a hlavně nekonečné.

Klasicky, to už asi ke koloritu současné divadelní scény patří, tam autoři napasovali množství trapných vulgarit, protože je známé, že když z jeviště zazní ostré slovo, lid v hledišti se prohýbá smíchy. Na nějakou slovní ekvilibristiku a humor není dnešní diváctvo zvědavé, respektive nechápe hoJ. Většina situací se odehrává přes telefon, do nekonečna se opakuje a je zahlcena neskutečně trapnými poznámkami a glosami. Ovšem publikum se baví a tak jsem často víc než na jeviště užasle pozorovala svoje okolí, cože to je za lidi, kteří se tváří, že podobná moudra, zaznívající z potemnělého hlediště, slyší prvně v životě?  Nejvíc mě zaujal zjevně homosexuální pár před námi, který se asi v mnoha scénách našel, protože chlapci střídavě radostně vyskakovali nebo si spokojeně tiskli dlaně a polohlasně špitali do ouška. Tak polohlasně, že to slyšelo půl divadlaJ. Ani zájezdová skupinka z Moravy nebyla špatná, děvčata radostně hýkala zejména při zjevení Jiřího Langmajera na jevišti, a poté nám všem vesele oznamovala, že právě něco podobného prožily krátce po maturitě. Nu, sociologická studie jako vyšitáJ. Když se ale vrátím k jevišti, tam už nic zajímavého neobjevím. Nelíbily se  mi ani herecké výkony, byť paní Krbová vypadá skvěle. O to hůře pak hrála, ale na druhou stranu, tady nebylo co hrát, což bylo vidět i na Langmajerovi ( který jakoby ztvárnil sám sebeJ) a ostatních, které ani neznám jménem.  Snad jen Barbora Poláková byla přesvědčivá, ale ve finále to bylo stejně jedno. Produkce si zjevně myslí, že v létě do divadla chodí jen zoufalci a na ně tedy cílí. Nemyslím, že divadelní kus má být vždycky těžký, problematicky uchopitelný a pátrající po nějakém hlubokém smysluJ. Naopak. K létu veselá komedie patří. Ale neměla by být vulgární, tupá a bez nápadu. Takže ve finále jsem hodně ráda, že šlo o pozvání. Protože dát za toto utrpení čtyři sta korun by mě hodně mrzelo.

Abych případné zájemce neodradila, Biomanželka prý není špatná, ba naopak, stojí za to. Slyšela jsem, předávám dál. I když :-)stát celou přestávku frontu na občerstvení, protože dívenka v baru opravdu, ale opravdu nestíhá, není také pro Švandovo divadlo dobrá vizitka. V létě je asi fakt lépe jet k vodě než za kulturou:-) V Praze určitě.