Zemřel Josef Suk

Před pár dny zemřel Josef Suk, houslový virtuos a skutečný mistr. Také pravnuk Antonína Dvořáka a vnuk Josefa Suka. Nechci tady psát nekrolog, od toho jsou jiní, jen malou osobní vzpomínku, protože s panem Sukem jsem setkala a byl to zážitek, na který se nezapomíná.  Říká se, že opravdová hvězda se pozná i podle toho, jak se chová ke svému okolí. A on byl v tomto směru báječný. Často jezdil do kraje svého původu, do Křečovic a do Neveklova, kde se k místním lidem choval naprosto skvěle. Se mnou se setkal díky mé první knize, Osud spjatý s hudbou, kde se zmiňuji i o jeho dědečkovi, který hrál velkou roli v životě mého hrdiny, Jana Heřmana. Nejdřív mi volal. Byla jsem zrovna v tramvaji, když zvonil telefon: Normálně v tramvaji telefon neberu, navíc neznámé číslo, tenkrát jsem ale udělala výjimku a udělala jsem dobře. U telefonu byl sám mistr. Úplně se mi podlomila kolena a okamžitě jsem skákala z tramvaje ven, abych měla na vzácný hovor klid. Řekl mi, že četl moji knihu a že se mu líbila. Koktala jsem jak malá holka, ale radost jsem měla obrovskou. Byl milý, příjemný, vstřícný. A když jsme se pak po čase krátce setkali i osobně, pamatoval si, kdo jsem a svoji chválu zopakoval. Byla jsem v sedmém nebi, a když jsem se mu do knihy podepisovala, pěkně se mi chvěla ruka.  Je to už víc než rok, přesto naše setkání patřilo k těm, které si ve vzpomínkách hýčkáte. Proto mě zasáhlo, když jsem se dozvěděla, že zemřel. Byl to nejen velký umělec, ale i báječný člověk. Bude tady moc chybět.