Co to Norsko?

    Útok mladého teroristy otřásl Norskem i Evropou. A zdá se, že mnozí (já tedy určitě) nerozumí. Kdyby šlo o islámský terorismus, který v současnosti hýbe světem, bylo by jasněji. Tam je to jednoduché, dobro a zlo je pro náš svět jasně vymezeno, a „všichni vědí, oč jde“. Tragédie by nebylo o nic menší, ale všichni by tomu rozuměli, alespoň “ byvoko“J.

   Ale tady v mírumilovném Norsku (v Oslo - pořád tvrdím, že Oslo je nesklonné, a že se věcí dějí v Oslo a ne v osluJ), kde střílel čistokrevný Nor, a ještě navíc křesťan, najednou tomu nikdo nerozumí.  Náhle to nebezpečí není jasně pojmenovatelné, nikdo rázem neví, odkud ten další úder může přijít, nepřítel ztratil konkrétní tvář. 
   Jenže co s tím? Problémy, které současnou společnost  - myslím globalizovanou společnost- dusí, nikdo stejně nikdy konkrétně nepojmenuje, jednotlivce nikdo nevyslyší, systém nemilosrdně drtí všechno kolem sebe, a kdo se nepřizpůsobí a nepluje s proudem, má smůlu. Multikulturalismus je prostě v módě a in, a komu se to nelíbí, ať... mlčí. (jako děti jsme tedy tu říkanku měly s jiným koncem, ale to by nebylo vhodné:-)).

    A pak jednomu rupne v bedně a řeší situaci po svém. A tím, že se jedná o nečekaného pachatele, hledají se odpovědi na otázky: Proč? Jak?
(u muslima by šlo jasně o džihád,a dál by se to neřešilo, tím chci říct, jak to všechno vidíme černobíle)L.
    Slyšela jsem v rádiu rozhovor s nejmenovaným psychologem, který řekl, že je jen otázka času, kdy se podobná věc stane u nás. Myslím si to také, napětí ve společnosti, a následně ve světě, je natolik velké, že stačí brnknout, zánět děsivě zabolí a vyvolává reakci. Není třeba si namlouvat, že nám se to vyhne. Nelze s tím souhlasit, ale reálně lze vidět, že situace k tomu směřuje. A to zdaleka nejsme tak mírumilovný a otevřený stát jako Norsko, jehož vstřícnost povyšuje tragédii na ty naprosto nepochopitelné.           Česko zdaleka tak vstřícné není, ale zase je laxní a bez jasného názoru. Takže možná lze i věřit, že si tady norský střelec nevypěstoval svoje následovníky. 
      A na úplný závěr ještě jedna věc, kterou vůbec, ale vůbec nechápu, byť to možná zní morbidně.
 Proč střílel do dětí? Když už „musel,“ tak děti za to přeci nemohu?   Ani v našem parlamentu, a že u nás je možné všechno, nezasedají děti...

    Střílet na děti s představou, že měním svět, je tedy hodně zvrácené. A jsem zase na začátku. Prostě tomu nerozumím......