Vlastenecké muzeum

    15. dubna 1818 bylo v Praze z iniciativy Kašpara ze Šternberka a jeho přátel založeno Vlastenecké muzeum, které my dnes známe jako Národní.  Je tedy dnes výročí. Sice ne úplně  kulaté, leč zajímavě polokulaté.  Vnímám Národní muzeum jako důležitou instituci. 

   Dávní obrozenci pečlivě vybírali tiché a klidné místo nedaleko Koňské brány, kde budou ideální podmínky pro badatele a návštěvníky. Ticho a takřka liduprázdno.

   Asi by ronili krokodýlí slzy, kdyby viděli, že pod okny jejich vymazlené instituce neustále proudí desítky aut, které tudy vede magistrála, a slovo klid je zde takřka zapomenutým výrazivem.

Stačí 205 let a všechno je jinak.

 Dnes je Národní muzeum překrásně rekonstruováno a snaží se navázat na tradici, kterou kdysi nadšení vlastenci započali. Ostatně, základ sbírek tvoří dary tehdejších obrozeneckých šlechtických rodin, které darovaly muzeu, co mohly. Rukopisy, přírodovědné sbírky, ba i paláce věnovaly.

Muzeum totiž dlouho sídlilo ve Šternberském a Nosticově paláci, nám známá budova vznikla až v roce 1891. 

Je takovou dominantou Václaváku. Úplně svádí k frázi, že tudy kráčely dějiny. Ostatně, 

i sovětští okupanti v osmašedesátém ho odhadli na důležitou budovu, kterou je třeba rozstřílet. 

Ráda z jeho oken hledím na hemžení na "václavském Václaváku".

A baví mě jeho expozice. Asi si dáme nějakou narozeninovou, třeba tu k průběhu atentátu...

 Krom Národního muzea je dnes výročí Antonína Švehly a také Leonarda da Vinci. To je tedy slavný den:-)