Matějská...

 ..pouť před deseti dny skončila. Zaplať pánbůh... Jsou to dva měsíce hlučné hudební tortury, která kolem Výstaviště vládne. Nikdo se už nebrání, neb ví, že je to marné. Stěžovat si lze tak na FB na Letenské partě, což je natolik bizarní aktivita, že jen její sledování vás přivádí ve frenetický úžas. Natož pak aktivní účast... Když to zkusíte, zažijete fantasmagorii na vlastní kůži. Ale je to v reálu jediný prostor, kde lze (marně a donekonečna) diskutovat o hluku z Matějské. No, ten je tedy vytrvalý a šlený, Michal David v plné síle, navíc u každé atrakce jiná píseň. Sem tam střídaná božským Kájou. Utrpení přímém přenosu. A jen nahoře na Letné. 

Když pak jdete přímo do akce, je to o odvaze a dobrodružné povaze. Nebo obyčejné snaze splnit dětské přání. 

Stalo se  i letos. 

A opět se potvrdilo moje uměle vytvořené pořekadlo, a totiž, že pokud bude na Matějské narváno, není v  Praze žádná bída. Protože jinak by tam snad tolik lidí nemohlo být? Jedno svezení minimálně za stovku, a to jsou ty klasické řetízkáče. Ty sofistikované adrenalinové atrakce pod sto pade za svezení nejdou. Většinou je to i víc. I tři sta za jednu atrakci vysolíte. Je to dobrovolné, tak proč ne, kde je kupec, je logicky i nabídka. Přesto to někdy trochu bolí:-)

Jedno přeběhnutí magické myši, kde si tedy zapištíte, ale ani ne tak na umělém sešupu dolů, jako při placení, je opravdu jen mrknutí oka. Provozovatel se ovšem ani mrknutím oka netváří, že by šlo o předraženou kratochvíli:-)

Stejné je to s občerstvením, střelnicí či perníkovým srdcem. Šly jsme dobrovolně, chtěly jsme tam jít, když chodíme pravidelně. Zážitky se prostě musí budovat.

Když za slabou hodinku vyšuměly dva litry,  raději jsem celou naší dvoučlennou výpravu směřovala 

k východu. 

Měly jsme výdaje připraveny  a byl to plánovaný zážitek. Jen nevím, jak se to dělá s dvěma a vícero dětmi? 

Přesto je tam vždycky narváno, u stánků s předraženým občerstvením je pořád plno, atrakce také nezejí prázdnotou. 

Opravdu  tedy ještě není bída v Čechách. Až na Matějské nebudou proudící davy, či až vám děcko svezou  tři minuty na kolotoči za klasickou dvacku místo za rozmarnou stovku, pak se asi něco začne dít. 

Zatím se o nedostatku pořád jen halasně mluví, ale pořád se máme....

Nebo snad ne?

Matějská je každoroční zvrácenost, na které se my doma dobrovolně jedním aktivním dnem účasti podílíme. 

Uf, snad už to bylo letos naposledy. Michal David mi v uších zní ještě i teď:-(