Muzeum panenek a hraček jsme objevily v Litomyšli. Už skoro na odchodu. Nebylo naším cílem, ale stalo se velkým zážitkem. Co všechno dokáží lidé vyrobit? Viz první kolotoč, který se dnes sice pohybuje pomocí elektřiny, ale dříve to byla mechanika. Krásná práce.
Pak je v muzeu obrovské množství panenek. S některými jsem si hrála i já. Trochu tedy nevím, zda mě to má potěšit či vystresovat, že hračky mého dětství jsou již v muzeu:-). Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když mi to přijde zajímavé.
Základ expozice jsou panenky, ale byly tam i jiná hračky, pokojíčky, autíčka, vláčky. Většinou ze soukromých sbírek.
Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí. Třeba i to, jak se hračky dědily, z generace na generaci. Že si s panenkami děvčátka pohrála a pak je zase vracela na místo.
Že pokojíčky kopírovaly tehdejší život.
Ty panenky s porcelánovou hlavičkou jsou dnes sběratelskou raritou.
Nu, krásné to bylo.
Napadlo mě, co bude jednou v muzeu z hraček našich dětí? Buď půjde o virtuální muzeum, nebo žádné muzeum nebude. Globální čínské hračky na jedno použití patrně nemají šanci přežít ani jednu generaci, natož se dožít umístění v muzeu.
Je to samozřejmě trochu škoda, ale na druhou stranu, kvalita se vždycky prosadí. I dnešní děti si umí hrát, vrací se i dřevěné a kvalitní hračky, tak snad...
Ale muzeum panenek v Litomyšli je zážitek. Taková třešnička na dortu za celou Litomyšlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat