Není to o tom, komu zvoní hrana ani o pošťákovi, který zvoní dvakrát.
Je to prastarém školním zvyku posledního zvonění, který dnes proběhl. U nás ve škole tedy. Oktaváni to mají za sebou, osm let studia. Ukončili středoškolské vzdělání.
Zatím bez maturity. Teď míří k finálním zkouškám. Kdysi se mluvilo o svatém týdnu, což už se dneska asi ani nepoužívá, protože maturitní aktivity jsou roztahané minimálně do měsíce, někdy i déle.
Poslední zvonění zůstává. Ve své brutální podobě, viděno mýma očima. Oni to samozřejmě vidí jinak.
Odcházející studenti tedy takřka "zdemolují" školu, vyhází školní nábytek, lavice, zlejou svoje mladší spolužáky vodou ( jiné tekutiny, jako je voňavka, ocet či podobné věci jsou u nás zakázány).
Pak se jim zacinká, zazvoní a oni odejdou....
A všechny to strašně baví.
Moje vize, že by mohli v kostýmech třeba hrát scénky ze svého školního života, parodovat učitele či uvádět mladší spolužáky do pozice těch nejstarších, vnímají jako fantasy. Vyslechnou mě tak ze zdvořilosti, ale rozhodně se k žádné změně nechystají. Prý je to tradice...
Tak nevím. Jaká je vaše tradice posledního zvonění?
Žádné komentáře:
Okomentovat