Sebeprezentace

 

Člověk nemusí být školou povinný, a přesto je do školní problematiky trvale vtažen. Nebo mu to alespoň tak připadá. Většinou se ve veřejném prostoru řeší víc věcí ze školství než z oblasti jaderné fyziky. Škole „rozumí“ každý a všichni si osobují do problematiky „fundovaně“ promluvit. Zejména sociální sítě jsou úrodným polem působnosti mnoha novodobých učitelů národa. Pravda, docela pikantní (alespoň já to tak vnímám) je smutný fakt, že řada příspěvků je plná pravopisných chyb, ale

o tom spát nechci.

Zaujal mě fenomén líbivosti.

A k němu jsou sociální sítě výrazně využívány. Přesnější by ale bylo označení:  zneužívány.

Protože někde je jedno, jak a co učíte, hlavní je, že to vypadá hezky na sociálních sítích. Můžete se tím prezentovat. Zda děti něco pochopily či nedej bože, zda něco umí, to vůbec není podstatné. Stěžejní je, aby to bylo akční, zábavné a dalo se to lajknout.  Tedy nasnadě jsou módní témata, která se právě propírají v médiích.  Hezky se sklouznout po povrchu, akcentovat mediálně chytlavé téma

a pěkně ho vystavit na Instagramu, FB či Ťik-toku. A rychle se jede dál. Další foto, krátký koment, sugestivní výkřik….

Často jsem zachytila na sociálních sítích zajímavé posty. Když jsem se je jala prozkoumávat do větších podrobností, vyplulo na povrch něco ve stylu pranýřovaných přísloví, jako že navrch huj, vespod fuj. Nicméně příspěvky začaly přibývat ve velkém. Při náhodném dialogu s dětmi, kterých se mediálně úspěšné sdělení týkalo, vyšlo najevo, že vůbec neví, oč při zmiňované aktivitě šlo.

Nic si z toho neodnesly. Žádný posud ve vědomostech ani dovednostech. Jen blikající počítadlo nadšených lajků.

To samozřejmě mnohé vysvětluje, ale k nijakému uspokojení nevede. Proč je tak v kurzu klipovitá povrchnost?

Jeden terapeut tvrdí, že po zhlédnutí několika tiktokových videí, kde během prvních pěti vteřin proběhne soulož, vražda a divoká honička, lze těžko děti upoutat kupříkladu rozvláčným knižním příběhem.

Má pravdu, souhlasím. Jen nevím, proč na to ve velkém naskakují i školy.

Vysvětlení jsem se dožadovala na jedné kreativní ředitelce školy. Držela se logiky: škola je obrazem současnosti.

To jsem musela uznat jako právoplatný argument. Zvláště, když bereme v úvahu, že popularita – raději bych napsala populismus, ale asi bych si vyslechla své - takže popularita školy na sociálních sítích může vést k vyššímu zájmu o přijetí právě na tento ústav.

Z debaty jsem odstoupila s pocitem staromilce, který se nechce smířit s nastupujícími novotami.

Ne, že by pokrok byl v mém slovníku úplně cizí slovo. Nové věci mám ráda. Věřím v progres. Stačí ale pohlédnout detailněji na mediální svět a člověk si svou zpátečnickou premisu neochotně potvrdí.

Kupříkladu:

Nemusí si nic pamatovat.

Všechno si najdou.

Hlavně je nestresovat.

Hlavně žádná negativa.

Všechno vyřeší umělá inteligence….

Vlastně se to dá celé uzavřít letitým vtipem.

Dohadují se wikipedie, google a facebook s internetem.

 W: Já vím všechno…

 G: Já najdu všechno…

 F: Já znám všechny…

 I (případně AI): Beze mě jste všichni namydlení. …

A na závěr suše elektřina: A tak se uklidníme, ano!!

Pravda, klidu to moc nepřidá, ale snad se na závěr můžeme zasmát.

 I když je to vlastně celé k pláči…

Co není v úderné zkratce na síti, jakoby nebyloL