5. dubna 1818 bylo v Praze z iniciativy Kašpara ze Šternberka a jeho přátel založeno Vlastenecké muzeum, které my dnes známe jako Národní. Dnes je tedy výročí.
Dávní obrozenci pečlivě
vybírali tiché a klidné místo nedaleko Koňské brány, kde budou ideální podmínky
pro badatele a návštěvníky. Ticho a takřka liduprázdno. Asi by ronili krokodýlí
slzy, kdyby viděli, že pod okny jejich vymazlené instituce neustále proudí
desítky aut, které tudy vede magistrála, a slovo klid je zde takřka zapomenutým
výrazivem.
Stačí 205 let a všechno je jinak.
Dnes je Národní
muzeum překrásně rekonstruováno a snaží se navázat na tradici, kterou kdysi
nadšení vlastenci započali. Ostatně, základ sbírek tvoří dary tehdejších
obrozeneckých šlechtických rodin, které darovaly muzeu, co mohly. Rukopisy, přírodovědné
sbírky, ba i svoje celé paláce věnovaly.
Muzeum totiž dlouho sídlilo ve Šternberském a Nosticově
paláci, nám známá budova vznikla až v roce 1891. Pozemek, nebo alespoň jeho část, kde instituce dneska sídlí, věnoval František Ladislav Rieger. Odebral kousek ze svých sadů. Tyčí se na vrcholu Koňského trhu, který se dnes sice jmenuje Václavské náměstí, ale trh to v podstatě zůstal napořád. Zkuste se tam projít, nejlépe po setmění, a nabízí se vám ke koupi takových věcí, že doslova zíráte. A nikdo to neřeší. Ani já to nechci řešit, napadlo mě to jen z okna Národního muzea, které samo o sobě je krásné a inspirativní.
Dnes už dávno propojeno s Federálním shromážděním.
Stojí za návštěvu, třeba za tu velikonoční.
Žádné komentáře:
Okomentovat