Dohled

 První letošní maturitní písemky , slohové práce, u nás ve škole, jsou už historií. Děti už je napsaly. 

Psaly samostatně, bez připojení na net, žádná umělá inteligence. Odložit na dobu psaní musely odložit telefony i chytré hodinky... 

Bůh a ajťáci ví, zda to třeba nebylo naposledy, příště už se asi nic psát nebude, když máme tu umělou inteligenci. 

Chce se mi říci, že ti, co nemají svou vlastní, budou nyní disponovat umělou inteligencí, ale tak jednoduché to asi není.

V mediálním prostoru se to nyní docela řeší. 

Jako vše, co se v poslední době diskutuje veřejně, jsou to většinou vyhraněné názory ode zdi ke zdi. Buď fanatické ano nebo zpátečnické ne, v žádném případě. 

Klasicky, zlatá střední cesta nějak chybí. Možná ale ani není možná, prostě to půjde dopředu raketovou rychlostí.. 

Zachytila jsem výzvu veřejně známých osobností, které žádají o dočasné zastavení AI, protože je to moc rychlé a nikdo neví, co to přinese. 

No, nic moc, zatím. Jak diskuse, tak vyhlídky. 

Co zatím prošlo kolem mě...? 

Kupříkladu vyhrožování, že AI nás snadno nahradí, protože děti už nebudou muset umět pravopis, čtenářské deníky za ně napíše umělá inteligence, co by se tedy učily...

Je sice smutné, když to přichází z vlastních řad, takové výhrůžky, ale k zamyšlení to vede. Třeba i k takovému, že dosud se děti "trestaly" či popotahovaly za to, když něco opsaly nebe zkopírovaly z netu. Najednou jim radíme, ať to celé za ně napíše někdo jiný. Tedy něco jiného.... 

A to je bráno jako pokrok, zatímco když to okopíruje z netu, je to podvod. Přičemž AI generuje to, co se se do ní nasypalo, takže je to totéž v bledě modrém.... ??

Dál mě napadá, co se stane s kreativitou lidí? Romány, obrazy či symfonie snadno vytvoří jakýsi algoritmus...

Nás pak bude bavit číst jen to, co  on vygeneroval? Co se stane s lidskou tvůrčí energií? Zmizí, vyvane, přetransformuje se jinam?

Není právní, etický ani ekonomický rámec. Jen nadšení nebo zavržení. 

Často ale vnímám i obavy. 

  Asi uvidíme, co budoucnost přinese. 

Osobně to zatím to vnímám s určitými rozpaky. Nebojím se vzpoury strojů, jak hanlivě či ironicky oponují fanatičtí propagátoři. Ani nejsem bytostný zpátečník a nové technologie mě docela baví. 

Ale život pod kuratelou Velkého bratra mě prostě docela děsí. Stejně tak vize, co to celé udělá z kreativitou a tvůrčím potencionálem nás lidí. Vždyť co bych se namáhal, něco to za mě vytvoří. A je jedno, zda chci složit symfonii, napsat román či namalovat obraz...

Asi zůstane jen nějaká forma manuální práce, takové, kterou mechanika neumí nahradit. Ovšem jaká to je, mě rychle nenapadá... 

Možná všechno jde nahradit AI. 

A nám to velí, zpátky na stromy...:-)?

A letošní maturitní písemky, nad kterými Tobiáš tak pečlivě dohlížel, si předběžně vedu jako historickou událost. Jako poslední, kdy se užívala inteligence přirozená a vlastní:-)