Výstava ve Valdštejnské jízdárně. Nejprve sólo, na ochutnávku. A poté s dětmi, aby poznaly nějaké zapomenuté osobnosti výtvarného umění.
A že Josef Mánes asi už dnes zapomenutý je. Jeho dílo asi už moc lidí neoslovuje. Nebo já to tak vnímám.
Mě osobně víc fascinuje jeho život a povaha než jeho dílo. Úplně mě emočně moc neoslovují jeho vlastenecké portréty.
Ale výstavu jsem si užila. Krom totálně slavné Josefíny a Švadlenky jsem objevila jeho další díla. O Orloji nemluvím, to je asi mánesovské synonymum. Ale jeho črty či typicky mánesovské ženy, pro mě dost fádní sokolské téma, některé zajímavé krajiny.
Nu, stojí za to zajít. Pokud nejste milovník Mánesa, pak asi s průvodcem, který vysvětlí, doladí, vyjasní. Nasměruje... Tak jako nás při druhém pokusu. Měli jsme skvělou lektorku. Děti to bavilo a to není jednoduchá disciplína, zaujmout skupinu cizích teenegerů. Povedlo se.
Hezké to bylo. Vnímám to jako velký zážitek.
Valdštejnská jízdárna jako vždy nezklamala.
Žádné komentáře:
Okomentovat