Často
se o tom diskutuje. Že tahle země není pro starý. Vlastně už Lennon hlásal, že
se nemá věřit nikomu, komu je nad třicet.
Něco takového se neděje
jen lidem, ale i médiím či institucím.
Stane se, že doma opatrujete dvd kazetu, ale
najednou si ji nemáte na čem přehrát. Že zálohujete texty na flash disku, který
ale nový počítač neumí otevřít…¨
Pro některé z nás je to důvod k depresi,
pro jiné k frenetickému nadšení nad technickým rozvojem.
Ideální je, když nastane určitá symbióza. Podobná,
jakou vidím třeba u rozhlasu.
Vlastně ani nevím, zda
mluvit o historickém výročí nebo o kulatých narozeninách. Stovka je určitě
kulaté číslo, významné jubileum. U lidí víc obdivná kuriozita.
U instituce nejlepší věk…?
Jak u které, samozřejmě. U některých úřadů
bychom se jistě podivovali, kdyby ve své stovce ještě sloužily původnímu účelu.
U rozhlasu je kupodivu sto let jen začátek, jak praví výroční slogan.
Něco na tom je.
Z hlediska věčnosti sto let nic neznamená. Takové historické mrknutí.
Začátky
ve stanu kdesi v Kbelích. Vysílání
radiojournálu přímým přenosem. Všechno postavené hlavně na nadšení a
energii průkopníků.
Později se začala
technika zlepšovat a zázemí zvětšovat.
První zlom možná nastal v okamžiku, kdy se
z rádia stal rozhlas. Na základě lidového hlasování. Světové rádio se
transformovalo v ryze českou odnož. Rozhlas jako jediný umí rozhlásit
všechny informace včas a rychle.
Vlastně jde o světový unikát. Všude mají
rádio, u nás je i rozhlas. Přestěhovaný na Vinohrady. Rozesetý ve studiích po
celé republice.
V historických okamžicích moderních
dějin se bojovalo právě o rozhlas, o svobodu šířit informace. Zajímavý jev, že
v minulém století se dějiny často lámaly před budovou rozhlasu. Zřetelné
je to zejména při jakékoliv formě okupace. Jednou je prostě rozhlas české
důvěryhodné médium, tak si ho ubráníme, navzdory všem.
Technické i společenské požadavky se měnily
raketovým tempem. Schopnost adaptace umožnila rozhlasu, že neskončil jako
historická relikvie. Některé stanice se přejmenovaly, jiné vznikaly bok po boku
s rychle běžící dobou.
Ač se
jednu chvíli zdálo, že nová doba relativně pomalé médium spolkne, opak
se stal pravdou. V květnu slaví stovku v plné síle.
Důležité
je, aby se drželo tempa doby. K tomu účelu je třeba přizpůsobivost,
modernizace či respekt k nově vznikajícím mantinelům.
Vytrvalost.
Pomoci může i známka
určité serióznosti. Pokud rychle běžící současnosti
navzdory eufemismu „dříve narozený “ připadáte
jako něco, co je důležité respektovat, lze očekávat, že si své místo na slunci
udržíte. I v pozdním věku.
Přehnaná
vážnost může samozřejmě i škodit. Doba
přeje zábavnosti a uvolnění, moc důstojnosti by mohlo být na závadu.
Stěžejní je tedy
vyváženost.
Proto
navzdory všem rozličným aplikacím, sociálním sítím čí různým verzím spotify český
rozhlas žije a může velkolepě oslavit stovku.
Samozřejmě je tu verze z počátku textu,
že tahle země není pro starý a stěžejní je kult mládí….
To je beze sporu fakt.
Když se k tomu ale postavíme jako rozhlas, lze s hrdostí konstatovat, že stovka je opravdu jen začátek. A věk jenom číslo. Zejména v měsíci lásky, kdy slavíme sto let rozhlasového vysílání, je to dost výrazné poselství. Nejen pro rádio, ale i pro nás, pro lidi. Nejen ty stárnoucí...
Žádné komentáře:
Okomentovat