Skleněný pokoj

   Moje pátrání po příběhu, který mě pohltí, našlo jeden ze svých cílů. A je to i díky doporučení zde na blogu, kdy jsem tady kdysi „skuhrala“, že potřebuji něco, co mě chytne a k čemu se budu ráda vracet. Padlo zde jméno Simona Mawera a ten se tedy konečně ocitl na mém čtecím listu. Vlastně také díky blogu, protože jako dárek ke křtu mé knihy jsem z wlčího doupěte Jdostala knižní poukázku na výlet do Luxoru a toto je výsledek. Tedy ještě jednu velmi pěkně děkuji, Wlci.J 
Skleněný pokoj je nejen krásný dárek, ale je to právě onen příběh. Těší mě a baví. Je to román inspirovaný osudem vily Tugendhat, kam se tedy osobně chystám už léta, leč nestalo se. Zatím. Ale věřím, že nyní, s Mawerem v zádech, musím výlet zrealizovat.      Nicméně zpět ke knize. Příběh zde mapuje dějiny dvacátého století a to já můžu. Věnuje se dramatickým českým dějinám, přestože autor je Angličan. O to je to zajímavější, jde o pohled zvenku. A ten je vždy inspirující.

Příběh je zajímavě vyprávěn, jsou tam nejen retrospektivy, ale i překvapivé zvraty, má spád, prostě baví. Mě tedy určitě. Je to čtenářský zážitek.