Památkáři

   Jednoho někdy ani nenapadne, co všechno válečné období přinášelo. I proto je asi někdy obtížné objevovat stále nové věci, které by zaujaly. Přinejmenším na filmovém plátně. Proto jsou možná "Památkáři" tak trochu novinka, i když pro odborníky či zájemce o danou dobu  nic nového pod sluncem. Jde asi o "novinku", respektive téma, aktuální a módní, neb krom "Památkářů" jsem zachytila i plno dalších dokumentů a filmečků s tímto motivem..... 
Leč "Památkáři" mě zaujali, třeba jen svým luxusním hereckým obsazením. A film jako celek také. Líbil se mi a otevřel nové úhly pohledu. 
 Úplně se mi zastavilo srdce při pohledu na pálení obrazů a ničení památek. Ač to člověk ví, když prostě vidím, jak hoří Picasso, je mi z toho až depresivně. Najednou vám  znovu dojde, kolik toho bylo zničeno, kolik si nakradli ať už rádoby milovníci umění či jen běžní barbaři, kteří ani nevěděli, co doma mají. Když pak  čtu, že zničeno bylo přes 16 000 děl včetně prací Chagalla, Kandinského, Kokoschky, úplně z toho mrazí. Podobně jako připomenutí události ze dne 20.3. 1939, kdy na hranici v Berlíně hořelo obrovské množství obrazů, stejně jako v červenci 43 v okupované Paříži...
 Památkáři je tedy velmi záslužný film, je o hrdinech, o kterých se moc neví. Nastoluje otázku, zda umělecké dílo v době, kdy se hromadně zabíjí, má cenu zachraňovat, zda za to stojí bojovat, zda umění má cenu života? 
A vede k novým otázkám, třeba, co se dělo s našimi obrazy a uměleckými díly? Nebo jak to řešili v obleženém Leningradě, kde sídlí světoznámá Ermitáž? 
Pravda, o ruském přístupu k umění na osvobozeno -obsazených místech mluví i tento film, ale ne všichni jsou stejní. Prostě plno zajímavých impulsů. 
A američtí Památkáři pod vedením stále charismatického George Cloonyho jsou z mého pohledu hezký a zajímavý film, který  nejen rozhodně stojí za vidění, ba i dojmout umí. Mě tedy určitě.