Díky, pane ministře

   Dnešní reflexi včerejšího dne začnu v poštovní schránce. Nikoli v té, co kvete modře na rohu uliceJ, ale ve své vlastní. Ač miluji reálnou poštu v podobě pohledů či dopisů, většinou se v ní nachází hlavně složenky. Nebo, v horším případě, doručenky, které většinu nevěstí nic dobrého. Tudíž se při vybírání pravidelně hroutím v představě, co mě zase na poště kromě nekonečné fronty čeká. Moje černé vize mi dokážou vymalovat pěkně děsivé představy od předvolání k soudu či k nějakému dopravnímu přestupku, o kterém jsem dosud neměla ani tušení. To tak my skeptici prostě máme, bez ohledu na to, že je to většinou úplně jinak. Ale vyprávějte to svému podvědomíJ. 

   Tudíž jsme se minulý týden opět hroutila u schránky s doručenkou v ruce. A hroutila jsem se vzápětí i na poště, tentokrát ovšem v příjemném šoku. Psali mi z ministerstva. Konkrétně z ministerstva školství. Prý ocení moji letitou práci medailí ministra. Oči se mi usadily na vrchu hlavy, takřka natrvalo. To je snad sen? Nebyl.

 Včera se ono pozvání skutečně zrealizovalo. Ke Dni učitelů.

 V Lichtenštejnském paláci u Sovových mlýnů, který je tedy nadmíru krásný, jsem převzala z rukou pana ministra Chládka (opravdu tam byl osobně) diplom a medaili: oficiálně tedy: Nejvyšší resortní vyznamenání Medaile Ministerstva školství za pedagogickou činnost. 

Nu, dojatá jsem snad ještě dnes. J

   Akce celá byla vůbec velmi příjemná, měla spád, perfektní organizaci, milé mladé hudebníky jako kulturní vložku, příjemné prostředí i atmosféru. Pan ministr mluvil velmi pěkně, (navíc je to fešákJ) jak na veřejném fóru, tak prohodil i milé slovo ke každému z nás. 
  Pedagogové zde byli z celé země, někteří strávili ve školství skoro šedesát let! Neuvěřitelné. A přitom to většinou byly dámy, elegantní a energické, člověk by neřekl, že tak dlouho mohly vydržet za katedrou. Zdá se tedy, že to s naším školstvím není tak tragické, když jsou tam i tací, co mu zasvětí celý život. A pracují s láskou a radostí, to na těch lidech bylo vidět. Navíc, pan ministr vypadá, že školství rozumí (však také sám učil) a že svá slova o změnách myslí vážně. 
  Bylo to prostě takové nabíjející a inspirující dopoledne. Den učitelů jsem takhle ještě nikdy neslavila. Ale stálo to za to, byl to zážitek. A velmi pěkně děkuji těm, co mě navrhli a nominovali, moc si toho vážím. A je to velká motivace do další práce.JNavíc se přestávám bát vybírat poštovní schránku.J

 A až dorazí profesionální fotky, které nám přislíbili, vystavím. Zatím jen pár ilustračních snímků z mého stařičkého, stále kritizovaného, leč stále fungujícího fotoaparátkuJ